Graham Greene: Paradox křesťanství

Jeho příběhy často obsahují na svém povrchu dobrodružná, detektivní či politická témata, v druhém plánu však dominuje rovina filozofická a mravní. Graham Greene se zabývá náboženskými dilematy v konfrontaci osobní, hluboce lidské sféry vnitřního světa postav se suchostí, akademičností a neživotností teorie či přísného dogmatu. Příběh může stát sám o sobě coby román či povídka, přesto však vždy jakoby mezi řádky řeší autor problémy epiku daleko přesahující. Témata jeho děl mají společného jmenovatele v hlubokém, věčně pochybujícím, ale především osvobozujícím básnickém pohledu na člověka z hlediska spisovatelova základního atributu lidství – svědomí. Proto Green bývá často nazýván Dostojevským 20. století.

Sám postupně dospěl do pozice autora, jehož zásadním pohledem je pohled neortodoxního katolíka na mravní podstatu chování svých hrdinů. Polemizuje s církevním dogmatem a jednoznačně se staví za institut lidské vědomí přesahující spravedlnosti a milosrdenství. Greenovým prostředím je prostředí zoufalství a opuštěnosti lidského jedince, prostředí suicidálních tendencí a paradoxů křesťanské víry.

A Paradox křesťanství je také název eseje, kterou uslyšíme v rozhlasovém cyklu Psáno kurzívou. Ze stejnojmenného výboru, který v roce 1970 pro nakladatelství Vyšehrad sestavil Jiří Munzar, text vybral a z překladu Jana Scheinosta pro rozhlas upravil Libor Magdoň. Populární beletrista tu vlastně píše cosi na způsob kázání, ve kterém formuluje svou představu autentické a naplno prožité křesťanské zkušenosti. V ostravském studiu Greenovu reflexi natočila Eva Lenartová z hercem Stanislavem Malým. Technicky spolupracovala Hana Plecháčková.