Petr Rezek: Socha, hmat a stopa

Petr Rezek se narodil 9. 1. 1948 v Praze. Po studiu psychologie a filozofie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy pracoval v letech 1975-1978 jako klinický psycholog. V letech 1979-1989 se živil jako domovník. V roce 1990 se habilitoval pro teorii umění na Akademii výtvarných umění, od roku 1991 přednášel filozofii též na FF UK. Zabývá se filozofickými otázkami psychologie, dějinami filozofie, zvláště antické, a dílem Jana Patočky. Podílí se na vydávání edice PomFil (Pomocník filosofa) v nakladatelství Oikúmené. Vlastní nakladatelství specializující se na klasické filozofické texty.

V roce 1982 vydal Petr Rezek v Jazzové sekci knihu Tělo, věc a skutečnost v současném umění, v níž předložil přednášky a studie z let 1976-1981. Zachycují, jak píše v předmluvě, jeho osobní vztah k umění - v autorově případě vztah filosofický. Nejde však jen o přístup k uměleckému dílu. Rezek chce - jak vystihuje mottem svazku - prostřednictvím myšlení naučit vidět něco, co jsme schopni nahlédnout všichni. Stejnými slovy by bylo možné uvést i tento svazek K teorii plastičnosti, v němž se autorova pozornost zaměřuje na sochu.

Výchozí materiál analýz zde představují díla amerických minimalistických sochařů - demonstruje na nich, co je plastičnost a v čem se odlišuje od plastičnosti soch evropského klasického sochařství. Dále se zabývá situacemi Georga Segala a otázkou takzvaného překračování estetické hranice. Sleduje postupy, které používají Zdeněk Palcr, Miloslav Chlupáč, Karel Nepraš či Stanislav Podhrázský, a ukazuje je jako různé přístupy k plastičnosti. Problému plastičnosti se autor věnuje přes dvacet let a v jedenácti studiích zde předkládá svá zkoumání.