Milena Jelínek: Když píšete, tak si hrajete

Pětidílné Osudy oslouchejte na Vltavě od 8. prosince 2014 vždy v 11:30. Po odvysílání se jednotlivé díly četby objeví také na stránce Hry a literatura.

Scenáristka Milena Jelínek (nar. 1935) žije v blízkosti Kolumbijské univerzity na Manhattanu, jen kousek od řeky Hudson. Rodiště Mileny Jelínek, dívčím jménem Tobolové, je ale v Přešticích u Plzně, kde její dědeček, jenž se jí v dětství velmi věnoval, vlastnil pilu. Její příbuzné poslali Němci na základě udání do koncentračního tábora, pilu zabrali, později ji znárodnili komunisté, dnes na jejím místě stojí panelové domy.

Své rané dětství prožila v Plzni v době náletů, později v Hradci Králové během sovětského osvobození. Barvitě líčí příhody válečných a poválečných dnů: „zážitky větší, než dítě může pochopit“.

Otec Mileny Jelínek se vždy zajímal o politiku, byl velkým demokratem a miloval Ameriku. Milena Jelínek popisuje s humorem sobě vlastním svou první „emigraci“. To jí bylo třináct let a s německými spolužačkami, které se chtěly potkat se svými odsunutými příbuznými, překročila během „divokých let“ na Šumavě hranice, za což byla jako dítě odsouzena. Během neustálého stěhování rodiny se naštěstí kádrové posudky ztratily a také díky tomu byla Milena Jelínek přijata na vysokou školu.

Chtěla být vždy spisovatelkou, o filmu coby gymnazistka nevěděla nic. Rok studovala v Praze lingvistiku, ale pak ji přijali na FAMU, na scenáristiku. Byla zvláštní osobou, které vadila autorita, sebevědomou „holkou z vesnice“, která se nikoho nebála. Do svého kruhu si ji vybral František Daniel a Milena Jelínek už v prvním ročníku proslula scénářem, podle kterého se točil film Snadný život, známý rovněž písní Dáme si do bytu, dáme si vázu.

Velmi brzy se Milena Jelínek dostala v Praze do kontaktu s výtvarníky, konkrétně se skupinou Šmidrové, ale absolvovala i domácí přednášky například Jiřího Koláře. Jako politická osoba, kterou vnitřně byla, se Milena Jelínek naučila v Praze první poloviny 50. let mlčet, pak už to ale nebylo možné a přidala se k otevřeným studentským protestům. Jak vzpomíná: „Spíš jsem tenkrát studovala v Praze bary, než tu scenáristiku“.

V úzkém kontaktu byla rovněž s Milošem Formanem, Ivanem Passerem nebo Janem Němcem. Osudovým se jí stalo setkání s Bedřichem Jelínkem, se kterým ji seznámil právě Miloš Forman, přítel, za kterým stále zajíždí. Její budoucí muž, vědec, už měl tenkrát americký pas. Za velmi kuriózních okolností se nakonec Mileně Jelínek podařilo v roce 1961 za svým budoucím mužem vycestovat do USA. Tam pokračovala ve studiu na vysoké škole, učila se intenzivně angličtinu, stala se matkou dvou dětí, psala scénáře pro experimentální filmy. Později také díky Františku Danielovi začala učit na Kolumbijské univerzitě.

Připravila: Renáta Spisarová