Richard Wagner: Opera a drama

Odvozuje budoucí hudebně dramatické dílo od dramatu starých Řeků, hovoří neustále o syntetičnosti hudebně dramatického díla, jež de facto nemá právo na samostatnou existenci svých složek - tedy textu a hudby. Wagnera hudba sama o sobě, tedy instrumentální hudba, zajímá jen potud, pokud se vztahuje k pohnutkám jednání osob v hudebním dramatu, a básnické je podle Wagnera jen to, co se rozplývá v hudbě, dá se zazpívat. V tom smyslu uvažuje Wagner i o jazyce.

Ve Wagnerově spise Opera a drama se odrážejí filozofické i estetické proudy jeho doby, německé klasické filozofie i romantické hnutí národního uvědomění, jež prostoupilo dějiny i kulturu evropského 19.století. Z tohoto hlediska je zajímavé a podnětné je číst, a učiníme-li tak bez předsudků a zátěže česko-německého vymezování v 19. století, vyloží nám Wagnerovy estetické úvahy i leccos ze soudobých myšlenek a usilování kultury české.