Viktor Dyk: Posel. Je pro člověka lepší přijímat trpně osud, nebo vzít život do vlastních rukou?

Je začátek listopadu roku 1620, nedlouho před bitvou na Bílé hoře. Českobratrský zeman Tomáš Roh, jehož syn odešel bojovat do české stavovské armády, přijme pod střechou neznámého cizince. Brzy vyjde najevo, že je to posel nepřátelských císařských vojsk a zpráva, kterou nese, může uškodit vojsku českých stavů.

Tragédie Bílé hory spočívala v tom, že do bitvy šlo náboženství, ale poražen z ní odcházel národ.
Edmond Konrád

Přesto starý zeman nechá muže svobodně odejít. V názorovém střetu Tomáše Roha a Posla konfrontuje Dyk dva odlišné duchovní světy. A dobírá se příčin historických osudů českého národa.

Během gymnaziálních studií v Praze potkal student Viktor Dyk jako učitele dějepisu spisovatele Aloise Jiráska. Ten povzbudil jeho zájem o historii a literaturu. Sympatie byly vzájemné, Dyk patřil k Jiráskovým nejoblíbenějším žákům. A pro Dyka byl Jirásek nesporná autorita, o čemž svědčí i několik básní a článků, které svému učiteli později věnoval.

„Tragédie Bílé hory spočívala v tom, že do bitvy šlo náboženství, ale poražen z ní odcházel národ,“ napsal ve své divadelní kritice k představení Dykova Posla v Národním divadle v Praze v roce 1933 Edmond Konrád. To už byl autor hry dva roky po smrti – v květnu 1931 se utopil při koupání v Jaderském moři.

Dramatické podobenství o příčinách historického osudu českého národa Dyk napsal už v roce 1907, v roce 1922 ho ještě přepracoval. Právě z tohoto opraveného vydání vyšla rozhlasová úprava Josefa Hlavničky, kterou v roce 1996 natočila režisérka Hana Kofránková. Výsledná inscenace zajímavým způsobem propojila Dykův text s písněmi Vladimíra Merty.