Giordano Bruno: O magii

Poslouchejte na Vltavě od 9. března 2015 vždy v 15:05. Po odvysílání se jednotlivé díly četby objeví také na stránce Hry a literatura. Zůstanou tam vždy po dobu jednoho týdne.

Giordano Bruno byl jedním z nejvlivnějších a nejodvážnějších filozofů konce 16. století, za což také zaplatil životem. Nebyl v pravém slova smyslu vědcem, jak se někdy uvádí, ale jeho síla spočívala právě v tom, že významné vědecké poznatky, se kterými v jeho době roztrhl pytel, dokázal zasadit do širších souvislostí a vytvořit nový obraz vesmíru.

K jeho přesvědčivosti přispělo velké literární nadání, které se naplno projevilo zejména v jeho komediích, dialozích a básních. Giordano Bruno se narodil v Nole u Neapole roku 1548 jako Fillipo, Giordanem se stal na počest svého učitele fyziky v dominikánském řádu roku 1565. O sedm let později byl vysvěcen na kněze a započala jeho kariéra světově proslulého filozofa nebo, chcete-li, konfliktního potížisty.

Jakkoli byl dynamický princip sjednocení protikladů úhelným kamenem jeho náhledu na fungování světa, v osobním životě se mu této mety skoro nikdy nepodařilo dosáhnout. Brzy po vysvěcení musel pro podezření z kacířství odejít přes Řím a severoitalská města postupně až do kalvinistické Ženevy. Zde se sice stal kalvinistou, ale v roce 1579 musel odejít. Tentokrát jej před tvrdým postihem zachránila omluva.

Pro hanobení Aristotela musel roku 1583 opustit Anglii, po svárech mezi umírněnými a radikálními luterány roku 1588 Wittenberg. Neuchytil se ani v Praze, ale za stipendium Rudolfa II. mohl alespoň pokračovat v putování po dalších neúspěšných univerzitních štacích. Roku 1591 se vypravil vyučovat italského šlechtice Giovaniho Moceniga mnemotechniku, avšak proradný mecenáš jej po jakémsi konfliktu udal inkvizici. Až do roku 1593 pak Benátky vzdorovaly papežskému nátlaku, ale nakonec povolily a Bruno strávil dalších 7 let v žaláři.

Nakonec zahnaný do kouta patrně zvolil radikální odpor namísto totálního ponížení, odmítl uznat, že Kristus je syn Boží, že existuje poslední soud a trval na ideji „mnoha světů“. Jako kacíř byl upálen.

Spis O magii obsahuje základní myšlenku, vyjádřenou klasickým obrazem harmonie a disharmonie hudebních nástrojů, daných použitým materiálem při jejich výrobě (bubny z beránčí a z vlčí kůže, loutny se strunami z vlčích a beránčích šlach atd.). Tato záhadná harmonická sympatie i antipatie, projevující se slyšitelnou formou, vyjadřuje lépe než cokoli jiného tajemnou a skrytou kontinuitu vesmíru.

Účinkují: Wanda Dobrovská a Pavel Ryjáček

Autor: Giordano Bruno Překlad a rozhlasová úprava: Jakub HlaváčekRežie: Miloš Horanský