Masky osudu

Poslouchejte na Vltavě 6. prosince 2015 ve 20:00.

Její život byl plný kontroverze, která pobuřovala konzervativní portugalskou společnost 20. století. Mezi spisovatelkami té doby však vynikla originalitou tvorby.

Florbela Espanca se radí mezí významné ženské hlasy literatury počátku 20. století. V té době byla portugalská literatura téměř výhradně v rukou mužů. Označení „básnířka“ neslo s sebou negativní konotace a nejspíš proto se sama Florbela Espanca o sobě nikdy nevyjadřovala jako o básnířce. Pokud tak někdy učinila, potom jedině s ironickým podtextem.

Carlos Botelho: Florbela Espanca |foto: Creative Commons Attribution 2.0 Generic

V našem prostředí její dílo ani její životní příběh nejsou moc známé. Bujarý životní styl, který vedla, zastínil vnímání velikosti jejího literárního talentu. Objektivní literární kritika jejího díla po dlouhá desetiletí jako by neexistovala. A tak bylo její dílo vyzdvihováno, nebo úplně zatracováno. Nic mezi tím. Ve své tvorbě se věnuje především tématům vášně, smrti, bolesti a lásky.

Uznání se dočkala až po své smrti, která nastala 8. prosince 1930. Ale i to trvalo nějakou dobu. Například umístění její busty v parku v portugalském městě Évora se podařilo až v roce 1949. Ostatně její smrt je dodnes předmětem diskuzí, kde se rozebírá, zdali šlo o sebevraždu, nebo ne. Oficiální příčinou zůstává plicní embolie, ale její dopisy a deníkové zápisky svědčí spíš o tom, že sama Florbela se rozhodla, že už dál nechce žít.

Připravila: Radka HoffmanováDramaturgie: Alena BlažejovskáRežie: Alexandra Bauerová

Natočila Tvůrčí skupina Regiony v Brně.

Čtěte také: Všechna dostupná díla na webu Hry a literatura