Niels-Henning Orsted Pedersen 1/3

1. díl, 2. díl, 3. díl

Začal uvažovat, pokud je tohle nejdůležitější, musí být jiné méně důležité. Podle jeho přesvědčení, to byla hloupost, protože každé vystoupení je stejně důležité.

Vyrostl na venkově, na střední škole hrál v kapele na kontrabas. První nástroj, který vlastnil, měl jedinou přednost. Byl natolik pevný, že při cestě vlakem do Kodaně na něm mohl sedět v uličce. Pro další kontrabas si došel do Vingardenu, to byla svého času jazzová Mekka Kodaně.

Brzy nato dostal lano od Benta Axela, vedoucího Jazzkvintetu 59. Přijal to, ale později přiznal, že v té době ještě neuměl hrát. Bylo mu třináct! Chodil do prvního ročníku střední školy na Kochs Road. Rodiče mu povolili hrát nanejvýš třikrát týdně. Po vystoupení musel strávit noc v hotelu Savoy v ulici Vesterbro a odtamtud jít přímo do školy.

Od jednašedesátého se připojil k rytmice jazzklubu Montmartre. S touto skupinou pak doprovázel všechny mezinárodní jazzové sólisty, kteří navštívili Kodaň. Byli to velikáni, jako: Bud Powell, Thad Jones, Sonny Rollins, Albert Ayler, Dexter Gordon nebo Bill Evans.

(Text byl vyňat z dánského TV dokumentu „30 Years with Double Bass“, který uvedla ČT2)