Marina Cvetajevová: Poéma konce. Poslední procházka mileneckého páru Prahou
Poslechněte si literárně-hudební pásmo z Poémy konce výjimečné ruské básnířky Mariny Cvetajevové a z hudby György Ligetiho a Maurice Ravela. Básnická skladba je situovaná do Čech, kam se Cvetajevová po sovětském převratu uchýlila se svým manželem, bělogvardějcem Sergejem Efronem, a v letech 1922–25 zde žila. Uvádíme ke 130. výročí narození autorky. On-line po dobu jednoho týdne po odvysílání.
Překlad: Hana Vrbová
Hudba: György Ligeti, Maurice Ravel
Režie: Markéta Jahodová
Účinkují: Ivana Uhlířová, Lukáš Hlavica, Jana Franková Doležalová
Natočeno: 2016
Třicetiletá básnířka v Čechách nalezla svůj první exil, alespoň dočasný pokoj po trýznivých válečných a revolučních létech, během nichž zahynula její nejmladší dcera. Exil, útočiště, ne však domov, který celoživotně spojovala především s nalezením sebe sama, s nedosažitelným cílem, jenž ji předurčil k věčnému nomádství.
Čtrnáct zpěvů Poémy konce líčí poslední procházku mileneckého páru Prahou a spíše než básnickou povídku připomíná drama ve verších, jehož jednotlivá dějství postupně uvádějí do intimní mytologie vyhasínajícího vztahu a provádějí panoptikální velkoměstskou periferií, územím dvojznačným jako sami loučící se milenci.
Jako se v Poémě konce shrnuje vše prožité nepřekonatelným smutkem přítomnosti v zanedbatelnou sumu dní, tak se v ní soustředí i autorčino dosavadní básnické dílo tématy, obrazností i volbou výrazových prostředků. Ústřední pásmo loučící se ženy nepřímo bilancuje její život, zpřítomněný zdánlivě všední chůzí, připomínající zdůrazněnými pašijovými motivy, Křížovou cestu. Dřívější náměty − láska, poezie, jazyk − se neodbytně vracejí jako nerozřešené životní úkoly a neuspokojivý ohled do vlastní minulosti zatemňuje i ty nejbližší kroky.
„Teď už čtvrtý večer navlékám do svrchníku kus noční Prahy, mlžnatě blátivé, s cáry výparů a dýmů, s mostem v dálce, teď najednou s Tebou − mám to přímo před očima – jdu za někým, koho mi náhodou nabídl dlouhý sled každodenních událostí nebo paměť, a zlomeným hlasem Tě vzývám v té propasti oslňující lyriky michelangelovské šíře a tolstojovské hluchoty, která se jmenuje Poéma konce. Připomnělas mi našeho Boha, mne samého, dětství, to pouto, jež mě vždycky přimělo dívat se na román jako na příručku a na lyriku jako na etymologii − citu,“ vyznal se Marině Cvetajovové po přečtení její druhé pražské básnické skladby Boris Pasternak. Přiznal tak její poezii schopnost stvořit skutečný svět a vyvolat v čtenáři dojem vlastní přítomnosti v něm.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
-
Ladislav Grosman: Obchod na korze. Plesl a Procházková v příběhu o dobrých úmyslech ve službách zla
-
To jeli dva ve vlaku. Poslechněte si krátkou komedii Zdeňka Svěráka, který slaví 90 let
-
Ivan Jelínek: Velikonoční mystérium. Ke 100. nedožitým narozeninám Jiřího Adamíry jako Piláta
-
Zdeněk Svěrák: Posel hydrometeorologického ústavu. Komedie o jednom mystifikátorovi v důchodu
Nejnovější hry a četba
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.