Jazzová myš na hodině klavíru

* Pořad Jazzová myš vysíláme každé první úterý v měsíci v rámci Jazzového podvečera od 17:45.

Mladá Slovinka Kaja Draksler nazvala svůj sólový debut The Lives of Many Others a hned podle titulní skladby poznáte, že se nebojí jít za hranice preparovaného piana a tak řečeno ví, o co tu jde. Nemusíme mluvit o vzorech (Cecil Taylor, Jason Moran, Vijay Iyer), Kaja je dostatečně erudovaná a na obálce svého alba si sype popel na hlavu. Určitě o ní ještě uslyšíme.

Jestliže jste dosud nezaznamenali jméno Simon Nabatov, rychle to napravte. Já objevil jeho piano na desce Upcoming Hurricane basáka Pascala Niggenkempera, kterou někdo umístil na jeden jazzový blog zřejmě proto, že vyšla pouze v limitovaném nákladu 300 kusů. Pokud vás netlačí boty z muziky trochu víc free, můžete si dopřát opravdický přicházející hurikán, jak má být! Nabatov byl odmala zázračné dítě, jeho rodina se přestěhovala zavčasu z Moskvy do USA, aby mohl jít na Julliard School, a nyní se věnuje plně jazzu. V naší hodině klavíru si zahrajeme skladbu One Handed Bandit, abychom uslyšeli jeho skvělou pravačku v akci! Mimochodem, název Jednoruký bandita evokuje všechny ty Gangsterismy z alb Jasona Morana. A kouzelný je i název alba, z kterého si budeme hrát: Perpetuum Immobile. Ten název je možná ukázkou skepticismu nás, lidí z bývalého sovětského bloku, kde nic nefungovalo, jak mělo, a když už jsme u těch banditů, hned jsem si vzpomněl na starý vtip z dob studené války, který se vyprávěl o Chruščovovi poté, co navštívil sídlo OSN v New Yorku. Prý se tam s Kennedym pěkně opili a na cestě do hotelu Nikita vytáhl bouchačku a začal střílet hlava nehlava kolem sebe a potom po anglicku zmizel. Druhý den se v novinách objevila zpráva: Plešatý bandita postřílel sovětskou delegaci. (Tolik o banditech.)

Simon Nabatov ‎– Perpetuum Immobile |foto: Leo Records

Možná je až příliš mnoho těch, kteří hledají nové cesty a devastují staré dobré standardy ve jménu modernosti. Zcela opačnou cestou se vydalo italské klavírní trio Rope, které je naopak restauruje do původní podoby. Jak, to uslyšíte z jeho alba Saints And Sinners. A protože je právě v kurzu Fatts Waller, kterého skladby nedávno bravurně nahrál Jason Moran, uslyšíte Wallerovu hitovku Mamacita, abyste byli v obraze.

Thomas Enhco - Feathers |foto: Verve Records

Dalším mladíkem, který se prý u klavíru cítí jako veterán, je Francouz Thomas Enhco. Ve svých 26 letech vydal album pro sólo klavír Feathers. Enhco je brilantní klavírista a toto album je stejně skvělé jako ta předešlá, hraná v triu. Budete mít z jeho hry radost!

O tom, jak se v současné době mohou vydávat desky, nás poučí album Havnepladen tria Dána jménem Kasper Staub. Alba bylo vydáno vlastním nákladem autora pouze 100 kopií ve jménu ekologie a udržitelného rozvoje planety, každý obal byl originálem sestaveným z vyřazených a znovu designovaných obalů CD. Ať žije recyklace na druhou! Jejich hudba stojí za to.

Současný výraz hry klavírního tria hledá Stephan Aeby Trio na své desce zvané Utopia. Pokud jste to ještě nezaznamenali, právě Švýcarsko se stává zemí, kde se klavírním triím opravdu daří. Utopia je druhým albem tohoto tria a na webu se o něm dočteme, že se jedná o hodně zemitý produkt ozdobený skladatelskými schopnostmi pana klavíristy.

A po čtvrté se zastavíme u alba pro solo klavír. Klavírista Marc Cary dvanáct let harcoval po světě s vynikající jazzovou zpěvačkou Abbey Lincoln a dodnes prý zná všechny její kousky nazpaměť. Možná, že ho znáte jako interpeta z jiných žánrů, hrál hip hop, go-go, elektroniku nebo i indickou klasickou hudbu. Cary je tedy něco jako hudební chameleon. Jeho album For the Love of Abbey je zářným důkazem rčení, že stará láska nerezaví. Známá zpěvačka Caryho objevila, když si přišla poslechnout do sousedního harlemského klubu kapelu Taylor´s Wailers, tenkrát tam prý všichni muzikanti žili jako jedna velká rodina, ihned si ho vyžádala a tak se Cary stal dalším v řadě jejích klavíristů, mezi těmi předešlými byli například Mal Waldron, Hank Jones, Wynton Kelly nebo Kenny Barron. Cary s ní však vydržel nejdéle. Abbey Lincoln odešla do hudebního nebe roku 2010 a závěrečná skladba Melancholia, kterou jí Cary věnoval, bude trochu dojemnou vzpomínkou na konci naší hodiny klavíru.