Arkadij Averčenko: Manželka
Vladimir Iljič Lenin ho nazval zuřivým psem, uboze vyjícím do plamenů Revoluce. Čím si to ruský spisovatel Averčenko vysloužil?
Averčenkovu povídku poslouchejte na Vltavě 30. září 2014 v 9:30.
Ruský spisovatel Arkadij Timofejevič Averčenko se narodil 27. března (podle gregoriánského kalendáře) roku 1881 v Sevastopolu a zemřel 12. března roku 1925 v Praze. Nedokončil gymnázium a od patnácti let pracoval jako písař a úředník.
V roce 1897 odjíždí pracovat do Donbasu a asi v roce 1900 do Charkova. Zde otiskl v novinách Jižní kraj svou první povídku Jak jsem pojistil život. V letech 1906–1907 přispíval do místních humoristických časopisů Štyk a Meč.
V roce 1908 odjíždí do Petrohradu, kde se stal sekretářem časopisu Satirikon a Nový Satirikon. Od roku 1913 byl pak jeho redaktorem.
Říjnovou revoluci nepřijal. V srpnu 1918 zastavili bolševici vydávání časopisu Nový Satirikon. Na podzim 1918 uprchl Averčenko na jih do Sevastopolu, kde se angažoval v novinách proti bolševikům. 15. listopadu 1920 byl Sevastopol dobyt Rudou armádou. Averčenko odjel jednou z posledních lodí do Konstantinopole.
V červnu 1922 přijel do Prahy, kde zůstal až do své smrti. Pohřben je na Olšanských hřbitovech.
Účinkuje: Marek Holý Autor: Arkadij Timofejevič AverčenkoPřeklad: Libor DvořákPřipravila: Jiřina TejkalováRežie: Dimitrij Dudík
Nejposlouchanější
-
Fjodor Michajlovič Dostojevskij: Idiot. Nadčasový příběh o víře, že dobrota může změnit lidská srdce
-
Friedrich Dürrenmatt: Listopadový podvečer. O setkání slavného spisovatele a vnímavého čtenáře
-
Miguel de Cervantes y Saavedra: Důmyslný rytíř Don Quijote de la Mancha. Střet ideálu s realitou
-
Povídky Anny Bolavé, Stanislava Berana, Jana Štiftera a dalších autorů z jihu Čech
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.