Eugene Dabit: Hotel U kanálu (9 částí)

22. leden 2007

Vltava - výchozí obrázek|foto:Český rozhlas Vltava

Pouť nových majitelů hotelu U kanálu, Louisy a Emila Lecouvreurových, je nerozlučně spjata s obyvateli hotýlku na nábřeží pařížského plavebního kanálu Saint-Martin: řada životních příběhů vytváří pestrou směs osudů drobných pařížských lidí - od služebných, kočích, povozníků a dělníků až po tanečnice a starce. Autor skládá dohromady obraz života v Paříži na počátku 20. století. Kromě líčení osudů lidí zachycuje román také konec jedné epochy v životě velkoměsta: počátkem 20. století do Paříže vtrhla další vlna bourání starých domů.

Francouzský prozaik Eugene Dabit (21. 9. 1898 Mers-les-Bains - 23. 8. 1936 Sevastopol v SSSR) byl původním povoláním zámečník, později studoval malířství. Účastnil se první světové války. Jeho prvním úspěchem je hned debutový román (psán v letech 1927-1928 na základě autentických zážitků z mládí) Hotel U kanálu (fr. 1929, česky 1936 pod názvem Hotel Sever, nový překlad pod názvem Hotel U kanálu 1981). Autor za něj získal Cenu za populistický román (nálepce populistického spisovatele se pak Dabit bránil po celý život). Kniha byla úspěšně zfilmována r. 1938 (režie Marcel Carné, v hlavních rolích Louis Jouvet a Arletty).

V několika realisticky napsaných románech popisoval Dabit život drobných lidí v jejich zápase o existenci (Ludvíček, 1930; Pařížská předměstí, 1933; Ostrov, 1934; Zelená oblast, 1935). Je autorem souboru esejů Mistři španělského malířství (posmrtně 1937), posmrtně vyšel i jeho Důvěrný deník 1928-1936 (1939). Pouť nových majitelů hotelu U kanálu, Louisy a Emila Lecouvreurových, je nerozlučně spjata s obyvateli hotýlku na nábřeží pařížského plavebního kanálu Saint-Martin: řada životních příběhů vytváří pestrou směs osudů drobných pařížských lidí - od služebných, kočích, povozníků a dělníků až po tanečnice a starce.

Životní příběhy řady postaviček skládají dohromady obraz života v Paříži na počátku 20. století, života, který už dnes můžeme poznávat pouze prostřednictvím děl, jako je tento zdařilý román. Kromě líčení osudů lidí zachycuje román také konec jedné epochy v životě velkoměsta: na počátku 20. století do Paříže vtrhla další vlna bourání starých domů a prosazoval se železobeton. Závěrečná scéna knihy je více než výmluvná. . .

Eugene Dabit se přátelil s André Gidem, kterého doprovázel při jeho cestě po SSSR (zde v srpnu 1936 Dabit zemřel). Před cestou do SSSR, kde Dabit rychle rozpoznal nevýhody oficiálně organizovaného propagandistického cestování, napsal v jakési temné předtuše: "Dosud jsem napsal jen svá mladistvá díla, nejsem ještě na konci, takže pokud budu žít dál..." Příčinou jeho smrti byl patrně nerozpoznaný tyfus léčený jako spála.

Devítidílnou četbu na pokračování z románu francouzského spisovatele z překladu Jarmily Fialové připravil Miroslav Stuchl. V režii Ivana Chrze účinkuje Jan Kanyza.