Jazzissimo - Nešeptejte, teď hraje Keith Jarrett 3/3

Přejít na 1. díl, 2. díl.

Jaké je tajemství Jarrettových improvizací? V Down Beatu se K. J. vyzpovídal: "Čerpám ze svého osobního života; z detailů, z paměti, z podvědomí. (…) Někdy mně při hře běhá mráz po zádech. Někdy mi to hraje samo, jindy zase ne. Záleží na místní konstelaci, na konkrétním prostoru, a na tom, v jakém jsem rozpoložení. Důležité je dostat se do tranzu, zapojit intuici a mít takové spoluhráče, jakými jsou Gary Peacock nebo Jack DeJohnette. Ale obdobně to fungovala i v triu s Charliem Hadenem a Paulem Motianem!"

"Pokud jde o reperetoár, nemám rád muzikály, ale obdivuji melodie z West Side Story a vůbec Bernsteinovu komorní i symfonickou hudbu. (…) S Garym a Jackem panuje mezi námi magie. Moderní jazz je osobnostní sebevyjádření. Proto si můžeme zahrát prastaré blues, a nebude z toho žádná starožitnost. (…) Před časem jsem O Vánocích poslouchal rádio a byly tam hrozné jazzové verze vánočních melodií. Chtěl jsem to vypnout, ale pak Sonny Rollins zahrál ‚Winter Wonderland‘, a to jsem přímo zajásal. Sonny se tam obtisknul a tu odrhovačku povýšil nad stratosféru.“

Charakteristika jazzové improvizace znamená být schopen zahrát úplně všechno. Probíhá v reálném čase, nic zde nelze upravovat. Nervový systém hudebníka věnuje pozornost sebemenšímu detailu a bývá napojený i na podvědomé stránky vnímání. Improvizovat v moderním jazzu znamená průběžně komponovat. Simultánní improvizace tria Keitha Jarretta spočívá v tom, že kontrabasista Gary Peacock a hráč na bicí Jack DeJohnette se s Jarrettovým klavírem neustále tvůrčím způsobem proplétají, zároveň sólují, a přitom se doprovázejí. To vše často na základě povědomých melodií, podmanivých harmonií a sugestivních temporytmů. Alfred Jarrett trefně poznamenal: "Můj starší bratr je ve skutečnosti písničkář a Romantik."