Jazzofon: Chu Berry
Leon Brown "Chu" Berry byl jeden z nejvýraznějších amerických tenorsaxofonistů. Když se později ptali prominentního swingového saxofonisty Colemana Hawkinse, co soudí o Berrym, po chvíli přemýšlení stručně odpověděl: "Chu - ten byl asi nejlepší".
Chu Berry začal s hrou na saxofon (altsaxofon) už jako školák; jeho starší sestra hrála na piano a mladého Leona muzika doslova nadchla. Pak kdesi slyšel právě Colemana Hawkinse a tehdy se definitivně rozhodl pro tenorsaxofon.
Vyjmenovat všechny orchestry a významné sólisty, se kterými Chu Berry během své krátké kariéry hrál, by bylo dost náročné. Jeho saxofon najdeme i na snímcích, kde by ho jen málokdo čekal. S tím souvisí i malé upřesnění: Chu Berry nebyl nikdy členem orchestru Counta Basieho – zde jen několikrát "zaskakoval" za Herschela Evanse.
Vedle Chu Berryho "nečekaných" nahrávek posluchači Jazzofonu uslyší i zřejmě největší hit, pod kterým je podepsán: Christopher Columbus. A určitě padne zmínka o tom, proč se Chu Berry dožil pouhých 33 let.
Medailon věnovaný Chu Berrymu:Nejposlouchanější
Fjodor Michajlovič Dostojevskij: Idiot. Nadčasový příběh o víře, že dobrota může změnit lidská srdce
-
Friedrich Dürrenmatt: Listopadový podvečer. O setkání slavného spisovatele a vnímavého čtenáře
-
Miguel de Cervantes y Saavedra: Důmyslný rytíř Don Quijote de la Mancha. Střet ideálu s realitou
-
Za úplňku a Vrátka z bambusu. Povídky japonských klasiků
-
Balla: Velká láska. Opravdový milostný román, nebo nesmlouvavý a ironický pohled na současný svět?
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
