Něžní barbaři Vladimír Boudník a Bohumil Hrabal. Slavíme 100 a 110 let od jejich narození

PROGRAM

17. – 26. 3. / Četba na pokračování
Bohumil Hrabal: Něžný Barbar
Premiéra, účinkuje Igor Bareš

Večer na téma 
Vladimír Boudník: Mám v mozku laboratoř

16. 3.
Povídka
Karel Marysko: Utěšitel
Účinkuje Josef Somr

17. 3
Povídka
Vladimír Boudník: Ulice
Účinkuje Jan Holík

27. 3.
Večer na téma
Nežil jsem nadarmo. A přeci jsem ztracen! Koláž k 110. narozeninám spisovatele Bohumila Hrabala

30. 3. Sobotní drama
Bohumil Hrabal: Příliš hlučná samota

30. 3. – 1. 4.
Povídka
Bohumil Hrabal: Pábitelé, Fádní odpoledne a Automat svět
Účinkuje Michal Pavlata

Spojila je nehoda. Každé ráno jezdili stejnou linkou do kladenských Spojených oceláren, aniž by se znali. Oba tam v roce 1950 nastoupili na brigádu. Hrabal unavený prací pojišťovacího agenta a obchodního cestujícího drogistickým zbožím a hračkami, Boudník otrávený formalismem a kancelářskou nudou v národním podniku Kovoslužba, kde dělal propagačního grafika. Zatímco řidič vyměňoval pneumatiku, posadili se vedle sebe do škarpy. Hrabal si všiml, že Boudník čte Goethovu hru Torquatto Tasso a pustil se s ním do řeči. Spojilo je zaujetí avantgardou, surrealistickými postupy a dadaismem. Brzy si ale každý našel naprosto osobitý výraz a uměleckou metodu.

Bohumil Hrabal ve strhujícím proudu vědomí, automatických záznamech a prozaických kolážích zachycoval všední výjevy, periferie a outsidery posedlé chutí žít. Podobně Boudník prozkoumával hromady šrotu, vytahoval harampádí z koryta pražské Rokytky a sestavoval je do instalací, dokresloval obrazy do oprýskaných omítek, rozteklého asfaltu. Postupně vyvinul několik vlastních technik, kdy vytlačoval, svářel, vybouchával a perforoval „aktivní“ grafiky do plechů a tisknul je na vlastoručně vyrobeném lisu. Svůj umělecký přístup nazval explosionalismem, který se snažil popsat v několika manifestech. Byl přesvědčený, že umělcem se může stát každý člověk, jen je potřeba se otevřít, probudit imaginaci, udělat ze svého mozku laboratoř.

Čtěte také

Vzpomínkové prózy grafika a posledního explosionalisty Oldřicha Hamery

„Na špinavou zeď, mramor, léta dřeva… co vidíte, je vaše nitro,“ píše v jednom ze svých manifestů. „Nepodceňujte skvrny. Objeďte je prstem, překreslete na papír… zmocňujte se svého nitra. Proč se dávat stále ovlivňovat cizími vzory a epigonsky se jim plazit u nohou? Tvořte z vlastních podnětů. Máte co světu říci!“

Boudník tvořil často přímo na ulici, kolemjdoucí přesvědčoval o svém přístupu a snažil se je strhnout k uměleckému přetváření světa. Vlastně jako jeden z prvních českých umělců praktikoval cosi, co výtvarné umění později nazve happeningem.

Jak propagoval svůj umělecký přístup v praxi, přibližujeme v rozhlasovém zpracování jeho povídky Ulice, v níž spolu s Hrabalem demonstrují kolemjdoucím nové umění.

Boudníkův životní příběh a umělecký vývoj pak podrobně zkoumáme v dvoudílném pořadu Večer na téma Mám v mozku laboratoř. V první hodině zazní unikátní amatérská nahrávka rozhovoru grafika Vladislava Merhauta s Vladimírem Boudníkem z roku 1963. Druhá část se zaměřuje na životní příběh Vladimíra Boudníka v 60. letech. Hovoří tu mimo jiné obě Boudníkovy manželky, Tekla Holenyiová-Novodvorská a Věra Špánová-Boudníková, dále režisérka Věra Chytilová, Zdena Brosingerová-Kolihová, grafici Jaroslav Rotbauer a Jan Balcar.

Boudník s Hrabalem se ovlivňovali umělecky i osobnostně. Často vedli zanícené diskuse i divoké hádky, do kterých se zapojovaly i jejich návštěvy, nejčastěji filosof a básník Egon Bondy a básník Karel Marysko. O soužití v bytě Na hrázi v pražské Libni napsal Bohumil Hrabal prózu Něžný barbar – vzpomínkově a esejisticky laděné meditativní vyprávění, které nese podtitul "pedagogické texty". Uvádíme ji v desetidílné premiéře Četby na pokračování. Účinkuje Igor Bareš. A poslechnout si můžete i povídku Karla Maryska Utěšitel, inspirovanou jeho přátelstvím s Boudníkem. Účinkuje Josef Somr.

Bohumila Hrabala pak připomeneme povídkami Pábitelé, Fádní odpoledne a Automat svět. Poslední z nich opět zachycuje obraz Vladimíra Boudníka, kterého režisérka Věra Chytilová obsadila i do hlavní role svého filmového zpracování této prózy.

V libeňském bytu Na hrázi strávili Hrabal s Boudníkem necelé dva intenzivní a divoké roky. Pak se od sebe poněkud vzdálili a každý se vydal svou uměleckou cestou, na níž oba zásadně ovlivnili umění druhé poloviny 20. století. Boudník jako objevitel nových grafických technik a předchůdce abstraktního umění. Hrabal jako tvůrce unikátního literární stylu. Přáteli zůstali po celý život. Oba jej ukončili za nevyjasněných okolností, kdy „skočili z hráze přítomnosti do srdce věčnosti“, jak píše Hrabal v úvodu ke svému Něžnému Barbarovi.

Ondřej Nezbeda