Nepřítel lidu (recenze)

3. březen 2009

H.Ibsen: Nepřítel lidu Překlad F.Fröhlich Režie: I.Rajmont Hrají: D.Prachař, J.Hartl, J.Boušková, P.Beretová a jiní Premiéra 26. února 2009

Ibsenova hra Nepřítel lidu byla poprvé na jevišti uvedena v roce 1884, překlad Františka Fröhlicha je z roku 1982. Obě data uvádím úmyslně, protože inscenace Ivana Rajmonta se zdá být přímou parodií, či groteskní parafrází současné politické a společenské situace v Čechách. Znamená to, že se u nás právě odehrává něco podobného jako před více než sto lety kdesi v Norsku? Nebo že Ibsen s orwelovskou jasnozřivostí předpověděl současnost či se snad lidé chovají stále podobně a dělají stejné chyby?Tradičně výborně vypravený program s několika statěmi na obecná témata ekonomického růstu směrem k blahobytu, který žene svět do zkázy, nás přesvědčuje, že na všechny výše kladené otázky můžeme odpovědět ANO. Kde je pravda? Kdo je hrdina a kdo nepřítel lidu? Jsou v právu ti, kdo jsou ve jménu prosperity ochotni přehlížet věci, které nás v delší časové perspektivě zničí, nebo anarchista, který tvrdošíjně trvá na odhalení pravdy, byť za cenu zničení sebe, své rodiny, ale i nadějného rozvoje města? Jsou chvíle, kdy se pragmaticky přikláníme k té či oné alternativě, chápeme malé osobní cíle jednotlivců, pohrdáme mocnými, sledujeme manipulaci a sledování vlastních trapných zájmů každého z protagonistů - a ne a ne se dobrat pravdy. A pak už také chápeme, proč měl Ibsen ve své době neustálé problémy, sklízel kritiku ze všech stran, jeho hry byly zakazovány a ostouzeny. Nepřinášejí happy end, nemají jednoznačného řešení.

Zpočátku se ocitáme na téměř modelové scéně maloměstského blahobytu - nová vila s jásavě zeleným trávníkem a bazénem, zkrátka sídlo nové honorace. Lázeňský doktor Stockmann (David Prachař) se stará o blahobyt města a sám se má dobře. Užívá si - chodí na golf, zve na garden party místní novináře a podnikatele. Jeho bratr (Jan Hartl), starosta, je trochu podivný morous. Nosí zásadně jen tmavý oblek a klobouk, patří k nenáviděným mocným. Bratr, který srší energií, nápady, píše do novin, mu leze na nervy a věčně se s ním hádá. Všichni drobní podnikatelé (zde zastoupeni tchánem, jirchářským mistrem Kiilem - Ladislav Mrkvička a majitelem tiskárny Adlaksenem Vladislava Beneše) fandí doktorovi. Vždyť jeho nápady jsou živnou půdou pro rozvoj jejich podnikání. Ti všichni společně s redaktory Lidového posla Hovstedem a Billingem -Saša Rašilov a Jan Novotný - z něj mají radost,. Je to on, kdo jim pomůže zatočit se starými strukturami ve vedení radnice a nastolit nové pořádky. To až do chvíle, kdy se jeho zásahy začnou týkat i jich osobně. Doktor Stockmann se totiž projeví jako anarchista. Chce oznámit, že voda budující pověst města, v sobě obsahuje jedy. To by byl konec prosperity, zhouba podnikání. Jak snadno se může z přítele lidu stát nepřítel číslo jedna. Co jiného si zaslouží nežli kamenování? Jednotlivé postavy se vybarvují, jejich chování působí jako tahy figurek na šachovnici. A my víme, že tato partie nutně skončí patovou situací. Karty jsou rozdány přesně, nicméně boj mezi oběma stranami vyznívá až příliš přímočaře, modelově. To, co diváka ruší a rozčiluje především, je nejasné zasazení příběhu do konkrétní doby. Jak ze scény Martina Černého, tak i kostýmů Michaely Hořejší chvílemi máme pocit, že se nacházíme v současnosti, chvílemi jako bychom zase byli někde v 30. či 50.letech. Současné prvky se kříží s historizujícími (grilovací souprava, přenosný mikrofon, na druhé straně starý psací stroj, šaty žen se širokými sukněmi moderními někdy na přelomu 50.-60.let). Stejně tak ve slovech - mnohé z prohlášení o pastech demokracie a směřování k vládě elit se zdá být provokativním vyrovnáváním s někdejším komunistickým hlásáním vlády lidu, někdy naopak přesně diagnostikují palčivé problémy současnosti. A mnohé z plamenných proslovů doktora Stockmanna dnes působí už jen jako groteskní nadsázka či černý humor. Je to inscenace na jednu stranu zvláštním způsobem lákavá, ale lze ji i velmi snadno odsoudit. Veškeré aspekty inscenace signalizují nadčasovost příběhu, ale bude hodně záležet na divácích, zda takovou stylizaci budou ochotni přijmout, co z tématu hry přečtou a na které straně příběhu najdou svou pravdu.

autor: Jana Soprová
Spustit audio

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.

Václav Žmolík, moderátor

ze_světa_lesních_samot.jpg

Zmizelá osada

Koupit

Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.