Nenávist pramení z primitivního uvažování. Kočkožrout se ve Švandově divadle zakousne do živého

Robert Jašków a další, Kočkožrout
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Robert Jašków a další, Kočkožrout

Neschopnost kritického myšlení jakožto základ nenávisti zkoumají v inscenaci Kočkožrout v pražském Švandově divadle. Text Rainera Wernera Fassbindera v roce 2018 uvedl Český rozhlas Vltava a nyní má českou divadelní premiéru ve Studiu Švandova divadla v režii Jana Holce.

Děj hry Kočkožrout se odehrává v bavorské vesnici. Komunitu zdejších obyvatel tvoří převážně nezaměstnaní a na něco neustále čekající občané. Do této uzavřené skupiny přichází nový člověk, cizinec, Řek Jorgos. Jako nově příchozí narazí na xenofobii a cynismus duševně degenerující lokální komunity. Režisér Jan Holec a jeho tvůrčí tým v inscenaci zkoumají, odkud pramenní taková nenávist.

„Skupina obyvatel, o které hra pojednává, je velmi bigotní a plná předsudků. Což pramení z její uzavřenosti. My v inscenaci poukazujeme na její osobitý folklor, který oni vnímají jako určitou hodnotu a následně jej využívají k fašizaci společnosti,“ popisuje Jan Holec.

Obyvatelé maloměstské periferie tráví čas posedáváním, popíjením, nárazovým sexem a nekonečnými hovory o ničem. Hospodské rituály se tak stávají integrální součástí scénického dění: „Jelikož se děj odehrává v bavorské vesnici, tak z daného prostředí a hospodské kultury jsme vycházeli i s tím, že tato hospodská kultura je blízká i hospodské kultuře české,“ vysvětluje režisér.

Robert Jašków, Kočkožrout

Když do tohoto uzavřeného světa pronikne onen cizinec, po kterém navíc zatouží zdejší ženy a dívky, začnou si na něm ostatní muži kompenzovat skrytou agresi a xenofobii. Rainer Werner Fassbinder hru Kočkožrout – v originále nazvanou Katzelmacher – napsal v roce 1968 pro mnichovský Action-Theater a v roce 1969 titul zfilmoval.

Hru do češtiny přeložil Petr Štědroň. Fasbinderův jazyk Jan Holec charakterizuje jako strohý, ale zároveň velmi přesný. „Rainer Werner Fassbinder vycházel z bavorského nářečí, pročež jazyk postav hry je stylizovaný. V inscenování jsme se pokusili o určitou jazykovou strohost, což vychází i z toho, že postavy nejsou schopné upřímné komunikace mezi sebou.“

Jan Grundman, Kočkožrout