Němčina v kontextu. O traumatu v česko-německých vztazích a cestě ke kořenům

Autorka dokumentu a studenti Gymnázia a střední odborné školy pro zrakově postižené
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Autorka dokumentu a studenti Gymnázia a střední odborné školy pro zrakově postižené

Kdybych si směla něco přát ve své profesi učitelky němčiny, přála bych si, aby studenti našli v mém předmětu zalíbení. Aby jim němčina zněla příjemně, aby jazyk i kulturu německo-jazyčných zemí měli chuť poznat hlouběji. Téměř každý den však narážím přinejmenším na vlažný vztah studentů k němčině a všemu německému.

„Já jsem vopupínkovaná z tý němčiny. Mně prostě připomíná tu agresivitu. Nemůžu říct nacismus, ale tu agresi v tom. Mně to prostě přijde jako hrozně agresivní jazyk. Tady mi to přišlo [..],
že chcete udělat z kamene máslo.“

Jak je možné, že si studenti přibližně sedmdesát let po válce stále kreslí do svých sešitů hákové kříže?

Nejprve jsem se domnívala, že jde o pouhý předsudek a neschopnost nahlédnout současný svět objektivně. Čím více otázek jsem však sobě i jiným kladla, tím více jsem se dostávala k problému traumatu, hlubokého zranění, které se přenáší dokonce přes generace. Sama jsem si musela přiznat, že ani mně nezní leckdy německý jazyk příjemně a v mysli mi vytanula jediná fotografie mého dědečka, který strávil téměř celou válku v koncentračním táboře.

Asociace studenta Vojty v rámci experimentu, během něhož měli studenti       zachytit své pocity z toho, jak jim němčina zní při poslechu pořadu Tagesschau

Jaký měl vlastně on vztah k němčině a je možné, že to nějak souvisí? Že se jeho zážitky promítají i do mého současného prožívání? Nebo mě ovlivnilo množství filmů, dokumentů a přednášek o 2. světové válce, které jsem během svého života viděla? Je to pouze „mediální masáž“? Jak jsme se se svými traumaty vypořádali v Čechách a jak je tomu naopak v Německu? Je dobré o tíživých problémech mluvit, nebo se na ně snažit zapomenout? Je trauma už dostatečně zpracované? Odráží se nějak v dnešní politice německy hovořících zemí?

V rozhlasovém dokumentu zpovídám zejména studenty středních škol

Domnívám se, že odpovídají na mé otázky upřímně, bez frází a nicneříkajících vět, které často slýcháme od korektních dospělých. Jednou z cest, jak podpořit porozumění mezi dvěma národy a dojít ke skutečnému vzájemnému odpuštění, je podle mého názoru umění. Potvrzuje to např. Ralph Giese, dlouholetý lektor v oblasti léčebné pedagogiky.

„Pracujeme-li s uměním, vytváříme společný svět zážitků a zkušeností, což může vést k vytvoření společného základu pro to, abychom mohli porozumět vzájemným souvislostem
[..] Pro zpracování traumat je velmi důležité, aby byl vytvořen prostor, který je plný důvěry. V otázce národnostních traumat je umění úžasným prostředkem, který nehodnotí. [..]

DJ Skloglazzz