Němčina v kontextu. O traumatu v česko-německých vztazích a cestě ke kořenům
Kdybych si směla něco přát ve své profesi učitelky němčiny, přála bych si, aby studenti našli v mém předmětu zalíbení. Aby jim němčina zněla příjemně, aby jazyk i kulturu německo-jazyčných zemí měli chuť poznat hlouběji. Téměř každý den však narážím přinejmenším na vlažný vztah studentů k němčině a všemu německému.
Jak je možné, že si studenti přibližně sedmdesát let po válce stále kreslí do svých sešitů hákové kříže?
Nejprve jsem se domnívala, že jde o pouhý předsudek a neschopnost nahlédnout současný svět objektivně. Čím více otázek jsem však sobě i jiným kladla, tím více jsem se dostávala k problému traumatu, hlubokého zranění, které se přenáší dokonce přes generace. Sama jsem si musela přiznat, že ani mně nezní leckdy německý jazyk příjemně a v mysli mi vytanula jediná fotografie mého dědečka, který strávil téměř celou válku v koncentračním táboře.
„Pracujeme-li s uměním, vytváříme společný svět zážitků a zkušeností, což může vést k vytvoření společného základu pro to, abychom mohli porozumět vzájemným souvislostem. [...] Pro zpracování traumat je velmi důležité, aby byl vytvořen prostor, který je plný důvěry. V otázce národnostních traumat je umění úžasným prostředkem, který nehodnotí.
Jaký měl vlastně on vztah k němčině a je možné, že to nějak souvisí? Že se jeho zážitky promítají i do mého současného prožívání? Nebo mě ovlivnilo množství filmů, dokumentů a přednášek o 2. světové válce, které jsem během svého života viděla? Je to pouze „mediální masáž“? Jak jsme se se svými traumaty vypořádali v Čechách a jak je tomu naopak v Německu? Je dobré o tíživých problémech mluvit, nebo se na ně snažit zapomenout? Je trauma už dostatečně zpracované? Odráží se nějak v dnešní politice německy hovořících zemí?
V rozhlasovém dokumentu zpovídám zejména studenty středních škol
Domnívám se, že odpovídají na mé otázky upřímně, bez frází a nicneříkajících vět, které často slýcháme od korektních dospělých. Jednou z cest, jak podpořit porozumění mezi dvěma národy a dojít ke skutečnému vzájemnému odpuštění, je podle mého názoru umění. Potvrzuje to např. Ralph Giese, dlouholetý lektor v oblasti léčebné pedagogiky.
Související
-
Pár vzpomínek, Kudy kam nebo Červené korály. Povídky Judith Hermannové, současné německé prozaičky
Když vyslovíte jméno Judith Hermannová, po celé Evropě se nadšeně usmějí davy čtenářů. V Německu pak téměř všichni. Poslechněte si povídky této současné německé autorky!
-
Všichni jsme vinni. Přesvědčí vás o tom Pražský divadelní festival německého jazyka
Byl to dramatik a spisovatel Pavel Kohout, kdo v roce 1996 založil přehlídku Německé divadlo v Praze. I jeho letošní jubileum si 28. ročník připomene.
-
Nejposlouchanější hry a četby na Vltavě
Nenechte si ujít exkluzivní hry a četby s prodlouženou dobou poslechu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
