Nemáme na výběr! Musíme točit dobré filmy, říkají íránští tvůrci
Íránští filmaři dnes a denně čelí cenzuře a zákazům. „Máme ale silnou filmovou historii, za kterou neseme odpovědnost,“ říkají režiséři Majid Barzegar a Abed Abest.
Celý záznam pořadu včetně dalších hostů a hudby podle výběru Ondřeje Bambase si můžete poslechnout zde.
Režisér, scenárista a producent Majid Barzegar je držitel několika cen z prestižních filmových festivalů, mimo jiné ze San Sebastianu. Má za sebou také první česko-íránskou koprodukci Obyčejný člověk. V Praze byl hostem Festivalu íránských filmů těsně po vypuknutí nepokojů ve své domovině. Do vltavského ArtCafé zavítal spolu s mladým režisérem a scenáristou Abedem Abestem. Ten na festivalu představil svůj hraný debut s názvem Simulace.
Kde je pravda? Diváci ať jsou aktéry celého procesu
Ve snímku, v němž čtyři účastníci flámu na konci večera skončí ve vězení, podal studii neuchopitelnosti morálních pohnutek a rozdílného, jen stěží uchopitelného vnímání pravdy. K tématu svého prvního celovečerního filmu v ArtCafé řekl: „V Simulaci jsem si položil otázku, která mě provází celý život: co je to vlastně pravda? Myslím si, že je těžké na to jasně odpovědět, lidé mají v různých situacích různou pravdu. To jsem chtěl ukázat a zároveň nechat na divácích, co si sami zvolí, co budou oni sami považovat za pravdu. Chtěl jsem, aby se stali aktivními aktéry celého procesu.“
Studiovým prostorem, náznakovou dekorací i užitím řady zcizovacích efektů připomíná Abestova Simulace některé snímky Larse von Triera, především dva dokončené filmy z takzvané americké trilogie - Dogville a Manderlay. Formálně tak poněkud vybočuje z řady a výrazně se odlišuje i od tradičních filmů íránské nové vlny, které natáčeli Abbás Kiarostamí, Mohsen Makhmalbaf nebo Jafar Panahí. „Kiarostamí, Makhmalbaf i Panahí ale patří mezi moje vzory. Největším z nich je Kiarostamí, kterého nepovažuji jen za nejvýraznějšího filmaře, ale za komplexní uměleckou osobnost. Ve svých filmech nepracoval pouze s filmovým obrazem, ale snažil se navázat silný vztah s publikem, kladl akcent na aktivní roli diváka. A to je něco, co se ve svých filmech snažím dělat i já.“
Jak pracuje íránská cenzura
Abbás Kiarostamí: „Před divákem jsem zcela nahý“
Nejvýznamnějším hostem letošní Letní filmové školy byl íránský filmař Abbás Kiarostamí, autor vynikajících filmů Chuť třešní, Pod olivovníky, Deset a mnoha dalších.
Mladá generace filmařů, kteří v Íránu chtějí točit nezávislé filmy, nemá podle Majida Barzegara jednoduchou pozici. „Kdo se snaží natáčet nezávislé filmy a přinášet náročnější, kritičtější pohled na íránskou společnost, často se ocitá ve velmi složité situaci.“ Práci nezávislým filmařům všech generací komplikuje íránská vláda, která je finančně nepodporuje a jejich filmy podrobuje ostré cenzuře. „Točit filmy v Íránu je velmi těžké. Než začnete točit, musíte získat povolení na základě schváleného scénáře. A když dotočíte, absolvujete to znovu, film musí být schválen komisí. Hodně nezávislých filmů bylo v poslední době zakázáno. Můj první film byl zavřen do trezoru na deset let, film Parvíz, který v zahraničí získal několik významných cen, se v Íránu nesměl promítat čtyři roky,“ doplnil Barzegar. Navzdory složité situaci mají podle něj autoři nezávislých filmů povinnost v psaní a natáčení pokračovat. „Íránští filmaři nemají příliš na výběr. Oni prostě musí točit a musí točit dobré filmy. Máme silnou filmovou historii, za kterou neseme odpovědnost.“
Vzniká íránský film podle Hrabala
Mohsen Makhmalbaf: Pomocí skutečnosti vrátit filmu sílu
Mladý radikál, který pobodal policistu. Vězeň. Slavný filmař. Básník. Nepohodlný protirežimní intelektuál. Emigrant, žijící ve zničeném Afghánistánu. Mluvčí revoluce. Tím vším v životě byl slavný íránský režisér Mohsen Makhmalbaf, autor filmů Cyklista, Nevinný okamžik, Salaam Cinema, Kandahár a řady dalších.
V 80. a 90. letech se filmaři snažili ve filmech ukázat sociální a politické problémy Íránu, nová generace už to tak silně neřeší. Přináší nová témata, nové myšlenky. Majid Barzegar je mimo jiné i autorem první česko-íránské koprodukce, filmu Obyčejný člověk. Na otázku, co vede Íránce k tomu, aby koprodukovali film v Česku, odpověděl: „Vznik tohoto filmu byla do velké míry náhoda. Když se v Česku promítal film Parvíz, několik českých producentů mi navrhlo, abych natočil česko-íránský film. V té době jsem měl roztočený jiný projekt a navrhl jsem, abychom pracovali na něm. Češi souhlasili, a tak vznikl Obyčejný člověk. Byla pro mě skvělá zkušenost. V tuto chvíli už s českými režiséry pracujeme na dalším filmu, který vzniká podle jedné z novel Bohumila Hrabala.“
Festival íránských filmů se přesouvá z Prahy do Brna, odtud potom poputuje do Bratislavy. Více o festivalu se dozvíte na jeho stránkách.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
