Nekonečné Srdce pro Václava Havla. Tvůrci voskové plastiky sbírají zrcátka, vytvoří z nich obrácený krystal
Autoři plastiky Srdce pro Václava Havla - Lukáš Gavlovský a Roman Švejda - plánují oživit projekt, který vznikl jako občanská iniciativa po smrti prezidenta Václava Havla.
Umělci tehdy sesbírali tisíce nedohořených svíček, které museli být během prosince 2011 a ledna 2012 odklizeny z pietních míst, a vytvořili dvoumetrovou a přes dvě tuny vážící voskovou plastiku - otevřené srdce, do kterého lze vstoupit. Teď chtějí projekt posunout ještě o kus dál a vytvořit „Více srdce pro Václava Havla".
Inspiroval Karla Čapka k napsání povídky Čintamani a ptáci. Vzácný koberec teď vystavuje Národní galerie
Povídka Karla Čapka, která má i filmovou podobu - Čintamani a ptáci - vychází ze skutečného příběhu. Karla Čapka k jejímu napsání inspiroval orientální koberec, který někdy kolem roku 1924 objevil v pražském obchodě Heleny Zajíčkové. Přesně o devadesát let později koupila Čapkem obdivovaný koberec pražská Národní galerie a získala tím jeden z vůbec nejstarších orientálních koberců v českých sbírkách.
Srdce pro Václava Havla odhalili jeho tvůrci na na piazettě Národního divadla v únoru 2012. Dva měsíce poté se vydala na cestu českými městy a poslední čtyři roky umístěna v zámeckém sklepení v Litomyšli, kde je součástí expozice, jejíž uspořádání navrhl architekt Josef Pleskot. Nejdřív ji ale umělci museli zrestaurovat, na vosku se podepsalo dvouleté putování po českých městech, a to doslova, říká Roman Švejda… „Lidi to k tomu nabádá, aby si zapsali svoje jméno, svůj vzkaz nebo svůj postoj vůči Havlovi, a to také dělali měrou vrchovatou. Po prvním vystavení na piazzettě dostalo srdce zabrat, bylo pokryto vzkazy, ať už kladnými, nebo zápornými. Bylo to možná nadmíru, a tak jsme usoudili, že před dalším vystavením ho bude potřeba zrestaurovat. Udělali jsme to ale citlivým způsobem – ty největší rýpance jsme zalívali voskem odlišné barvy, než je okolí, takže nápisy zůstaly vidět odlišnou barvou vosku.“
Po šesti letech se oba umělci rozhodli, že se k projektu vrátí. A Roman Švejda vysvětluje proč. „Přijde nám, že je to zapotřebí, že se postupně ve společnosti něco změnilo. Postupně se posunula společnost někam, kde už není srdce pro Václava Havla. A tak nás napadlo nechat jedno jediné srdce odrážet v zrcadlech do nekonečna mezi sebou tak, aby vzniklo nekonečné množství srdcí.“
Lidé na západě smrt odmítají a dělají, jako by neexistovala, říká Katarzyna Boni
Jak je možné vyrovnat se s katastrofami, jako jsou mohutné zemětřesení, ničivé vlny tsunami nebo výbuch jaderné elektrárny? Na to v knize nazvané Ganbare! Workshopy smrti hledá odpověď polská novinářka a reportérka Katarzyna Boni. Téměř dva roky v Japonsku sledovala a zachycovala zkušenost lidí, kteří se stále vyrovnávají s prožitkem i důsledky katastrofy jaderné elektrárny Fukušima, která se vlivem tsunami a zemětřesení odehrála v roce 2011.
Chtějí tak výstavní prostor proměnit v obrácený krystal a v tomto vnitřní prostoru krystalu se bude odrážet jak srdce, tak člověk. A Lukáš Gavlovský odpovídá na otázku, proč je pro umělce důležité angažovat společnost a vytvořit dílo společně. „Společnost je živá a když přijdete s nějakým nápadem a myšlenku pustíte do toho živočicha, elementu společnosti, tak to nějak rezonuje. Zároveň nevíte, jak to dopadne. Nevěděli jsme to na začátku, když jsme to dělali, a nevíme to ani teď.“
Do konce září chtějí umělci sesbírat co nejvíc kapesních a osobních zrcátek jakýchkoli tvarů. Dárci je mohou posílat na adresu Smetanovy Litomyšle, ale existuje i několik sběrných míst.
