Nejtěžší je portrétovat usmívající se mladou ženu, říká autor mincí Jiří Dostál. Gottwaldovi do kravaty přidal šibenici

13. říjen 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Akademický sochař Jiří Dostál se svými návrhy na medaili Martiny Sáblíkové

Portréty Václava Havla či Baracka Obamy, ale i vítěze závodů Formule 1 Miky Häkkinena nebo oštěpařky Barbory Špotákové jsou prací předního akademického sochaře, autora mincí a pamětních medailí a dlouholetého pedagoga jablonecké průmyslovky Jiřího Dostála. Vizitku v jeho ateliéru plném obrazů, soch, reliéfů a vůně terpentýnu natočil David Hamr.

Cesta k umění je dialog, který jsme okouzleni navázali v dětství, říká akademický sochař, malíř, mincéř a také fanoušek motocyklů Jiří Dostál. První motorku si koupil po první vyhrané soutěži na výrobu pamětních mincí pro Českou národní banku, přičemž cesta na „tisícikubíkovém oři“ krajinou, ve které se odvíjí obraz za obrazem, je pro něj moderní variantou romantického putování na živém koni. Právě toho díky svému tehdejšímu zázemí zpaměti vystřihl u přijímaček na Střední uměleckoprůmyslovou školu sklářskou v Železném Brodě – a byl okamžitě přijat. Koně má rád dodnes, do penzionu Kobylka jezdí v létě na dovolenou a je též autorem pamětní mince pro Velkou pardubickou.

Od sádrového kotouče ke zlaté minci

Jeho umělecké směřování do velké míry ovlivnil sklářský výtvarník profesor Stanislav Libenský, jenž byl na Dostálově střední škole ředitelem a později jeho vedoucím na UMPRUM v ateliéru skla. „Na střední škole jsem se ale také dostal do oddělení rytí kovů, kde jsme se naučili zpracovat do reliéfu hlavu, převést ji na plochu a připravit pro výrobu medaili. Ta škola byla perfektní a navíc nás nadchla pro medailérské řemeslo. Snažili jsme se sice chovat jako výtvarníci, ale to řemeslo jsme ctili,“ vzpomíná.

Česká mincovna v Jablonci nad Nisou připravila v roce 2012 ražbu zlaté a stříbrné pamětní medaile věnované Václavu Havlovi. Na snímku je jeden z autorů mince Jiří Dostál

Ve Vizitce detailně vyprávěl o kulturním a společenském životě v šedesátých letech v Praze, kam se ze severních Čech přesunul na vysokoškolská studia, o vlivu Stanislava Libenského a Jiřího Harcuby na vnímání výtvarného umění i na jeho přístup k pedagogické činnosti na jablonecké průmyslovce, kde nakonec působil přes dvacet let a z pozice ředitele zavedl úspěšný obor Ražená medaile a mince.

Autor pamětní medaile akademik Jiří Dostál

Davidu Hamrovi také krok za krokem popsal, jak se v jeho ateliéru navzdory nepříjemné práci se sádrou máčenou ve studené vodě pamětní mince a medaile rodí. Klíčové je modelování reliéfu na zhruba dvaceticentimetrovém „talíři“ sádry, který se speciálně upravuje, a v posledním kroku jej v mincovně zredukují do požadované velikosti. „Když přijdu do mincovny, baví mě koukat se, jak z mého dvaceticentimetrového kotouče vypadne zlatý dvoucentimetrový kotouček,“ konstatuje.

Jiří Dostál

Dobře se Dostálovi portrétují osobnosti s výraznými rysy, například T. G. Masaryk nebo Nicholas Winton – těm se v hantýrce říká lehké hlavy. Mezi těžké hlavy autor počítá mladé usmívající se ženy. „Na fotce hrají roli bílé zuby, na medaili je ale bílé neuděláte. Takže držím v ruce fotku a daný portrét kreslím pořád dokola, strávím s ním spoustu dní a učím se jeho charakteristické znaky: oči, obočí, ústa, nos, čelo. Kreslím to tak dlouho, až to umím zpaměti,“ vypočítává. Pustit se ale musel také do státníků, které nemá rád. Ve Vizitce odvyprávěl příběh tety, jíž po roce 1948 vláda Klementa Gottwalda vzala malou textilní továrnu a maminku bezdůvodně odsoudila k odnětí svobody. „Jednou jsem tohoto prezidenta měl dělat a celou dobu jsem na to myslel. Vnímal jsem ho prostě jako anatomickou hlavu a do kravaty jsem mu zakomponoval malou šibenici.“

autoři: Hana Slívová , David Hamr
Spustit audio