Nejočekávanější koncert sezóny. Sir Simon Rattle vystoupil v Praze poprvé s Českou filharmonií

Z Dvořákova díla zazněl Zlatý kolovrat, což pro Rattla vůbec není nové dílo, s Berlínskými filharmoniky všechny symfonické básně podle Erbena prováděl i nahrál. A není to náhoda, jak řekl kolegyni Ditě Hradecké v rozhovoru:

Můj vztah k České filharmonii jde až hluboko do dětství. Být v obchodě s deskami pro mě bylo fascinující, asi jako když vezmete dítě do cukrárny. Mohl jsem si dovolit jedině desky ze Supraphonu, ostatní labely byly drahé. Takže když mi bylo devět, pořídil jsem si svou úplně první nahrávku. Víte, co na ní bylo? Zlatý kolovrat. S Českou filharmonií a Zdeňkem Chalabalou.

Rattlova šéfovská éra v Berlíně skončila minulou sezónou, teď stojí v čele Londýnského symfonického orchestru. Jeden jeho program jsme nabídli v Koncertu týdne v sobotu 2. března. I zde hrál své oblíbené autory, mezi které patří Jean Sibelius. Ale zpět k Mahlerovi a jeho Písni o Zemi. Je to vlastně šestivětá symfonie pro velký orchestr a dva sólisty. Rattle dovede při zkouškách zanotovat na náš český patriotismus a dodává: „samozřejmě, Mahler pocházel odtud, ať si Vídeňané říkají, co chtějí.“

Jako mladý jsem vůbec neměl tušení, o čem to celé je, s přibývajícím věkem se stává Píseň o Zemi a její text čím dál významnější.
Sir Simon Rattle

Pro dirigenta jde ale o mimořádně obtížné dílo, také proto, že musí myslet na oba pěvce, které orchestr velký orchestr nesmí přehlušovat. Svou manželku nedoprovází s orchestrem zase tak často, ale požadavek hrát s orchestrem jemně a tiše je všudypřítomný.

„Vlastně je to orchestr, kdo tady zpívá. A když máte zpěvačku jako Magdaléna, která umí zpívat velmi instrumentálně, jako flétna nebo hoboj, s výrazem a smyslem pro význam slov, je to výjimečná a krásná věc.“ To zajisté není jen povinný kompliment, ale velké umělecké uznání.