Nejdřív Heidegger, potom Husserl. Od Patočky se často odcházelo až o půlnoci, říká jeho student Ivan Chvatík

15. listopad 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Ivan Chvatík, filozof a jaderný fyzik

Jaderná fyzika a filosofie – to jsou dvě celoživotní vášně Ivana Chvatíka. Muže, který se orientoval v útrobách prvních počítačů i textech Martina Heideggera. Ve Vizitce s Markétou Kaňkovou ale mluvil i o tom, jak důležité byly v renesanční Itálii horoskopy.

Tajemství není jen součástí pohádek, ale i technické fyziky, kterou se po střední škole rozhodl studovat Ivan Chvatík. Doufal, že skrz techniku se mu je podaří pochopit, jenže už ve druhém ročníku přišel na to, že se to nestane. Studia na Fakultě jaderné a technické fyziky nicméně z praktických důvodů dokončil. „Tehdy byla v módě rozvíjející se kybernetika, konečně ji u nás povolili,“ vzpomíná na dobu na konci padesátých let. Aspiranturu tehdy dělal u profesora Antonína Svobody, nejlepšího československého kybernetika, jenž ovšem později odešel do USA. Chvatík získal místo v Aritmě, která tehdy kromě psacích strojů vyráběla děrnoštítkové počítače. „Dostal jsem za úkol vytvořit technický popis počítače. Musel jej popsat do poslední diody, aby se v tom ten, kdo by ho opravoval, vyznal,“ vysvětluje.

Čtěte také

Kybernetiku vnímal jako nejvyšší metu dosaženou racionální vědou, vedla také k rozvoji umělé inteligence. Odpovědi na filozofické otázky mu ale nedávala, a tak roku 1968 začal – vedle práce vedoucího technického oddělení výpočetního střediska Továren strojírenské techniky – navštěvovat přednášky filosofa Jana Patočky (1907 – 1977). Už od prvního setkání bylo Chvatíkovi jasné, že má tu čest s výjimečnou osobností. Patočka na Filozofické fakultě přednášel mezi lety 1968 a 1972, a podle Chvatíkových slov přednášel fantasticky. „Přednášku nikdy nečetl, a pokud používal papír, byla to kartička o rozměrech 5 x 5 cm. Položil ji na katedru a víckrát se na ni nepodíval. Měl ji tam asi jen proto, aby si připomněl, kde naposledy skončil.“

Zapiš, co můžeš

Chvatík s kolegy se snažil Patočkovy myšlenky zaznamenávat, vybudovali si na to speciální skupinový systém, díky kterému se jim podařilo přepsat skoro vše, co se od Patočky dozvěděli. Šlo o podrobný úvod do fenomenologické filosofie, obohacený o reflexe myšlenek Edmunda Husserla a Martina Heideggera, jehož spis Bytí a čas později Chvatík a spol. podrobně studovali na bytových seminářích u Patočky.

Čtěte také

Scházeli se u něj od jeho odejití z fakulty v roce 1972 až do doby, než se stal mluvčím Charty 77. K Heideggerovi si skupina záhy přibrala ještě studium čerstvě přeložené knihy Krize evropských věd a transcendentální fenomenologie, takže od Patočky se zhusta odcházelo až o půlnoci. 

Ivan Chvatík ve Vizitce vzpomínal také na dobu krátce po Patočkově smrti, kdy s nejbližšími přáteli ukrývali jeho spisy před policií, zmínil založení Archivu Jana Patočky a stručně také rozebral současnou povolební situaci včetně vlivu pandemie koronaviru na vnímání podstaty svobody. Úvod Vizitky ale patřil Itálii – nedávno totiž vyšla kniha Příběh slavných vil renesančního Říma, již dal Ivan Chvatík dohromady spolu s historičkou módy Janou Máchalovou.

Spustit audio