To nejdražší je zdarma

Není náhodou, že právě v dušičkovém čase vystoupil Luther proti obchodu s odpustky. Toto výnosné podnikání bylo totiž zdůvodněno velmi šlechetně: péčí o duše zemřelých. Využilo tehdy obecně sdílené představy, že duše zesnulých, s výjimkou světců, čekají v tzv. očistci na zmrtvýchvstání a poslední soud. Duše se za života v těle poskvrnily všelijakými hříchy, a aby mohly před soudce všeho světa předstoupit v přijatelném stavu, potřebují očistit.

Posmrtná očista však není žádná příjemná lázeň, právě naopak: čištění duší se provádí ohněm. Církev však má v oblasti spásy svěřeny významné pravomoci a dokáže utrpení duší v očistci zkrátit svými přímluvami na nejvyšších místech. Nejvíc může pro naše drahé zesnulé udělat papež. Ten může hříchy a zasloužené tresty přímo odpustit. On to rád učiní, ovšem bez jakéhosi manipulačního poplatku se to neobejde. Odpustek pro jednu duši stál zhruba týdenní mzdu pracovitého řemeslníka. Až k papeži se dostala méně než polovina všech vybraných peněz. Něco šlo bankám na úhradu dluhů svatého stolce, něco skončilo u výběrčích jako provize.

Zdaleka ne všechny duchovní autority té doby s odpustkovým obchodem souhlasily, ale tehdejší církev tuto zaběhanou praxi nikomu hlasitě nevymlouvala a peníze z prodeje odpustků ochotně přijímala. Nejasností a podivností kolem očistce vůbec bylo mnoho, marketingová strategie však byla jasná: Máte-li rádi své drahé zesnulé a chcete, aby se po smrti netrápili, kupte jim odpustek.

Nu a do zjihlého dušičkového rozpoložení středověkého křesťanstva zazněl jasný Lutherův hlas: “Pouhé lidské výmysly hlásají ti, kdo říkají, že jak stříbrňák zazvoní v pokladnici, vylétne duše z očistce. Jisté je, že jakmile stříbrňák v pokladnici zazvoní, jen se zvedne zisk a naroste hamižnost: přímluvná pomoc církve závisí jedině na Boží milostivé vůli“, tak to stojí zapsáno v tezi 26. a 27.

Lutherovo vystoupení se setkalo s nečekaným ohlasem a přispělo k tomu, že část křesťanstva se rozešla s představou očistce jako takového. Duše našich drahých přece vykoupila nezištná Kristova oběť, my už je vykupovat nemusíme, ani nemůžeme. Ve věcech spásy pravidla trhu neplatí, Boží milost se koupit nedá.

To bylo a je dodnes slovo odvážné a osvobodivé. Osvobozuje od pocitu, že všechno je obchod, všechno je na prodej a peníze jsou až na prvním místě. Už sám dušičkový čas nám připomíná, že na prvním místě je láska. Vždyť my naše drahé, kteří nás opustili, a jsou teď někde jinde než my, nadále milujeme, a jejich láska zůstává s námi. Na to nějaké stříbrňáky v pokladnici nemají žádný vliv. Ty nejcennější hodnoty v životě se koupit nedají, neboť jsou zdarma.