Nechtěla jsem dělat tažení proti Barnevernu, říká o románu Norské děti Hana Roguljić

Hojně medializovaná a stále nedořešená kauza byla ale jen výchozí inspirací románu, jak autorka uvedla v ArtCafé: „Příběh rodiny Michalákových jsem napjatě sledovala. Od začátku jsem ale věděla, že nemohu svázat beletrii s konkrétním příběhem. A to proto, že se nikdy nedozvím celou pravdu, to, jak celou věc posuzuje druhá strana, tedy norská sociální služba. A zadruhé proto, že příběh bych pak nemohla svobodně směřovat tam, kam bych jako autorka chtěla.“

Hlavní osa románu? Žena čelící životní krizi

Autorka hry Mikve uvádí v Česku hru o mateřství. Jsou věci, ke kterým už nejsem tak kritická, říká Hadar Galron

• Upravit
• Smazat

Mateřství z pohledu žen různého věku, profesí i osudů. To je hlavní téma inscenace I love mamma izraelské dramatičky Hadar Galron, kterou v režii Petra Svojtky uvádí pražské Divadlo ABC.

Aby vytvořila co nejautentičtější a nejplastičtější příběh, studovala Hana Roguljić i další případy odebrání dětí cizincům a zajímala se i o příběhy, které se staly norským rodičům: „Věděla jsem, že pro napsání románu potřebuji mnohem víc inspirace i mnohem víc informací, a proto jsem odjela do Norska. Kontaktovala jsem lidi, kteří jsou členy nejrůznějších občanských sdružení. A mluvila jsem také s Nory, kterým se něco podobného stalo. To vše proto, že jsem se v knize chtěla vyhnout tématu národnostního konfliktu.“

Spíš než na sociologické, politické nebo kulturní aspekty tématu se Hana Roguljič rozhodla zaměřit na individuální příběh matky, Jany Sýkorové, která svádí boj nejen se sociálním systémem, ale i s rozporuplnými vnitřními stavy vyvolanými palčivou životní krizí: „Jana je žena v běžné moderní krizi. Opustí ji muž, ale ona se rozhodne zůstat s dětmi v cizí zemi. Osobní krize jí požírá, a ona není schopná fungovat na sto procent jako matka.  Proč se rozhodla právě pro tuto perspektivu, vysvětlila autorka ve čtvrtečním ArtCafé: „A priori jsem nepsala psychologický román. Tento přístup si vyžádalo téma samo. Přestože jsem sledovala i pohledy sociálních pracovníků, Janiných kolegů, jejích dětí i dalších postav, všechny linky se sbíhají u ní. Téma samo si řeklo, že ona bude tím, kdo čtenáře provede tímto příběhem.“

Kritika praktik Barnevernu? Ano, ale s mírou

Čtěte takéBýt dobrá máma dnes nestačí, nároky jsou obrovské

Přestože v knize zaznívá kritický pohled na praktiky Barnevernu, Hana Roguljić nechtěla románem vyvolat odpor nebo dokonce „tažení“ proti němu: „Názor na fungování Barnevernu jsem si ujasnila už před psaním knihy. Nesnažila jsem se udělat tažení proti němu. Chtěla jsem spíš poukázat na to, že tato instituce dává velkou pravomoc jednotlivcům, kteří rozhodují, což je na jednu stranu dobře. Na stranu druhou, vnímání jednotlivce je vždycky subjektivní, člověk má své vlastní zkušenosti a názory, a navíc svou roli hraje i mezilidská chemie. Může se tedy stát, že posuzování není objektivní, nebo je příliš přísné.“

Filmové adaptaci vzorují mnohá ale

Chata na prodej hledí na zaminované pole rodiny kriticky i s pochopením

• Upravit
• Smazat

Režisér Tomáš Pavlíček svým druhým celovečerním filmem kultivuje český komerční film. 

Drama české ženy, které norské úřady odeberou děti, by se v budoucnosti mohlo objevit i na plátnech kin. K filmové adaptaci románu ale podle Hany Roguljić povede ještě dlouhá cesta: „Knihu zná a s chutí by ji adaptoval Robert Sedláček. Realizaci ale vzdorují mnohá ale. Děj knihy se odehrává v Norsku, což je velmi drahá země. Je těžké pro takový příběh sehnat producenta, sehnat peníze. Z mého pohledu je ale tento příběh každopádně filmový - odehrává se v intimní rovině a zároveň se vyjadřuje k celé společnosti.“ Uzavřela Hana Roguljić ve vltavském ArtCafé.

Poslechněte si celé ArtCafé, ve kterém znějí novinky ze světové elektronické scény, které vybral Josef Sedloň.