Naučte se improvizovat. Kde? Třeba v divadle
Zálibu v improvizování v sobě objevili již jako náctiletí. V kulturních klubech potkali podobně nadšené vrstevníky a od té doby společně vystupují a trénují druhé.
Hosty ArtCafé byli bratři Filip a Ladislav Karda a Pavla Sedláčková, aktivní improvizátoři. S třicítkou improvizačních skupin se můžete setkat mimo jiné v rámci České improvizační ligy, takzvané Improligy.
Jam session bez akordů
Podle Pavly Sedláčkové, která se improvizacím věnuje od svých 11 let, převažují mezi improvizátory neherci. „Spousta dovedností se dá vytrénovat, nemusíte mít nutně herecké zázemí,“ podotýká. Improvizační techniky se totiž využívají i v zaměstnání, v kostele či při psychoterapii, talent tedy v sobě může rozpoznat i neherec. U divadelních improvizací se setkáme s celou paletou přístupů, každá improvizační skupina se většinou věnuje určité oblíbené technice. „Samotná improvizace sice nemůže být připravená, ale forma je daná pro každou skupinu. Přirovnala bych to k jazzu. Hudebníci při jam session také improvizují, ale každý z nich něco rád hraje.“
Improvizace je dialog. Pokud to děláte dobře, je to ta nejlepší forma divadla, říká anglický herec Matthew Whittle
Divadelní improvizace. Nepřipravený dramatický projev. Tento tvůrčí princip má celou řadu podob a forem. V Divadelních reflexích se zaměříme na dvě roviny – na improvizaci jako cíl, kdy divák sleduje představení, které vzniká tady a teď; a pak na improvizaci coby východisko a techniku vedoucí k více či méně ustálenému inscenačnímu tvaru.
Vymazat svůj reálný život
Filip Karda vystupuje společně se svým bratrem Ladislavem a často právě i s Pavlou Sedláčkovou. Podle něj lze improvizovat komediálně i na vážná témata. „Improvizační komedie je jenom jednou z improvizačních disciplín. Naopak se snažíme jít dál, aby se člověk nesnažil být jenom nekonečně vtipný.“ Podobně pracovali i čeští průkopníci improvizace Voskovec a Werich, jejich výstupy na forbínách nepokrývaly nutně jen legrační témata. Podle Filipa také platí, že pro přijetí tématu publikem je stěžejní, aby rozehranou situaci diváci znali i z vlastních životů. „Divák se musí s příběhem nějak ztotožnit,“ doplňuje Pavla Sedláčková. Přesto je podle ní důležité, aby improvizátor předtím než vstoupí na pódium, vymazal svůj reálný život a nepřenášel na scénu osobní situace. To potvrzuje i Ladislav Karda: „Co se děje na pódiu, je třeba mít oddělené od vlastního života.“
Poslechněte si celé ArtCafé včetně skladeb z nového alba Elvise Costella, které vybíral Michal Pařízek.
Související
-
Co Čech, to ochotník. Jak se u nás daří amatérskému divadlu?
Česká amatérská divadelní scéna je ve světě osobitý fenomén. Podle odhadů u nás v současnosti působí více než 2 500 souborů, v nichž se lidé scházejí z lásky k divadlu.
-
Divadlo nedivadlo. Soubor Pomezí rozvíjí imerzivní divadlo v Česku
Spolek Pomezí vytváří projekty, ve kterých jsou diváci zapojení do děje a ocitají se na hranici divadelní inscenace, hry a výtvarné instalace.
-
Kultura na venkově: Největší překážkou je lidská pohodlnost
Budilova divadelní škola, původně pražská vzdělávací instituce, si dala za cíl obnovit kulturní život ve vsích kolem Nymburka. Jak se jí to daří? A co na na to místní?
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
