Načeva: Pokus o portrét. Vnořte se do nahrávek noirové hledačky poezie od 90. let po dnešek v Sedmém nebi s Pavlem Klusákem
Zcela stručně a prostě: Tohle vydání bude celé věnované průzkumu hudby Moniky Načevy. Protože ohlédnout se za desítkou jejích alb je velké dobrodružství.
Autor pořadu Pavel Klusák říká: „K pokusu o komentovanou mikroretrospektivu Načevy došlo řetězovou reakcí. Říkal jsem si, jak výrazné je aktuální album Jdem temným dnem, celkovým výrazem i soundem, ovšem že by vlastně stálo za to proposlechnout ho společně s předchozím titulem Zdivočelí koně, na které vlastně volně navazuje. A pak jsem si říkal – pamatuju si vůbec, co natočila Monika Načeva těsně předtím? Bylo to taky takhle výrazné? A co bylo ještě předtím, v čem je tam kontinuita? A už jsem se děravou pamětí sunul zpátky, přes roky s básnířkou Sylvou Fischerovou, Justinem Lavashem, DJem Five a dalšími, až jsem zjistil, že těch hlavních studiových alb je deset, přičemž vznikala v poklidném tempu s neuspěchaným hledáním správných poloh a textů po dobu třiceti let.
My si ty tři dekády během pořadu spojíme do jediného oblouku. Když vynecháme nahrávky s divadlem Sklep, začínáme pochopitelně u prvního alba Možnosti tu sou, jediné opravdu rockové desky pod značkou Načeva, což je nepochybně vlivem autorů a kytaristů Michala Pavlíčka a Tadeáše Věrčáka. Další určující otisk tu vykonaly texty Jáchyma Topola, které Monika dokázala artikulovat, jako by to byl její nejvlastnější stav mysli…“
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
-
Ngaio Marshová: Zpěv v ráhnoví. Pátrání po úchylném vrahovi žen
-
Nora Eckhardtová: Druhá strana řeky. Jak souvisí zmizení podnikatele s dávným krveprolitím?
-
Šedivý pokoj, Čmoud nebo Návěstí. Povídky Stefana Grabińského, klasika polské fantastické literatury
-
Kurt Vonnegut: Matka noc. Nejčernější groteska o muži, který šířil zlo, aby pomohl dobru
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
