Na věku nikdy nezáleželo méně. Tanec Praha představuje díla vyzrálých osobností i mladých talentů
30. ročník festivalu Tanec Prahe je ve své polovině. Dramaturgie festivalu letos kombinuje díla vyzrálých choreografů a tanečníků, jakým je například Jiří Kylián, s českými premiérami mladých umělců.
Těmi jsou Sunday Neurosis mima Radima Vizváryho a tanečníka Jiřího Pokorného nebo Same Same ženského uměleckého tria Tejnorová – Ondrová – Ponties.
Tanec Praha slaví významné jubileum, a to za účasti umělecky vyzrálých osobností, jejichž práce je zároveň konfrontována s přístupy mladých talentů. Ne náhodou zahájilo letošní ročník představení inscenace East Shadow choreografa Jiřího Kyliána. Byl to právě Jiří Kylián, který v roce 1989 přesvědčil ředitele tehdejšího Pražského kulturního střediska o nutnosti obohatit kulturní nabídku Prahy o současný tanec.
V programu Pražského kulturního léta se proto tehdy objevilo několik tanečních představení, dokonce i v podání juniorů z Nederlands Danse Theater pod vedením Jiřího Kyliána. U příležitosti 30. ročníku jsem se s Jiřím Kyliánem sešla, abychom pohovořili třeba i o tom, jaký je jeho vztah k českému tanci a tanci obecně.
Jiří Kylián
Humor je jedna z nejdůležitějších věcí v tanci a vůbec v divadelnictví. Jde spíše o takový ten tragikomický humor. A pokoušet se o humor, to je to nejtěžší. To vám potvrdí každý divadelní tvůrce. Když mě napadne nějaká humoristická scénka, tak ji tanečníkům vysvětlím a všichni se hrozně smějí. A pak se na tom všem začne pracovat, den po dni a nikdo už se nesměje. Je to, jako bych vám ten stejný vtip vykládal pětkrát šestkrát dokola. Ale já musím i přesto věřit, že je humor stále přítomen, že je přesný a muzikální a že není přehnaný. Ale když se to povede, tak to skutečně stojí za to. Slyšet publikum se smát, to je nejkrásnější dar pro někoho, kdo stojí na jevišti.
Jiří Kylián sám sebe představuje jako kosmopolitního člověka a jako českého choreografa žijícího v Holandsku. Už v roce 1975 byl jmenován uměleckým ředitelem Nederlands Dans Theater. Toto těleso vytáhl na absolutní vrchol. Jeho životní dílo čítá stovku tanečních titulů. Pořadatelé Tance Praha sáhli nikoli po jeho velkých choreografiích, ale po inscenaci komorní, s profesně zkušenými a věkem vyzrálými tanečníky Sabine Kupferbergovou a Garym Chrystem.
Japonské Aichi Triennale oslovilo roku 2013 Jiřího Kyliána se dvěma tématy: Samuel Beckett a pomoc obětem tsunami z roku 2011. Vznikla tak inscenace East Shadow, která nás prostřednictvím tance, fyzického divadla, filmové projekce, živé hudby a v duchu existenciální marnosti i tragikomické absurdnosti unáší na vlnách působivých obrazů. Inscenaci East Shadow hodnotili taneční publicisté z online magazínu Taneční aktuality – Lucie Hayashi a Josef Bartoš.
Lucie Hayashi
Pro mě je génius jeho práce obsažen i v mnohovrstevnatosti East Shadow. A každá z těch vrstev je precizně vycizelovaná. Jednou z integrálních součástí inscenace je i film, který je další vrstvou představení. Je partnerem tanečníků a zároveň se s nimi konfrontuje. Film si pohrává s němou groteskou a v něm mě tanečníci Sabine Kupferbergová a Gary Christ fascinovali snad ještě víc než na jevišti.
Podle Josefa Bartoše je jedním z rysů choreografické geniality Jiřího Kyliána i jeho schopnost maximálně využít potenciálu tanečníků.
Josef Bartoš
Jiří Kylián vydoluje z tanečníků maximum, které v sobě aktuálně mají. Když to maximum není v pohybovém vyjádření nebo v možnostech těla, tak ho hledá ve vyjádření emocionálním. To se dokonale projevilo u Sabine Kupferbergové, která v East Shadow působila jako femme fatale.
Tanec Praha letos v jedné ze svých dramaturgických linií uvádí české premiéry koprodukčních projektů, v nichž figuruje řada českých umělců, kteří se nebojí zkoumání neznámého a jinak stanovených rolí. Ne náhodou se tak divadelní režisérka Petra Tejnorová ocitla na jevišti jako herečka po boku tanečnice Terezy Ondrové. Inscenaci Same Same režijně a choreograficky vedla Karine Ponties.
Karine Ponties
Je to setkání dvou žen, které se pohybují zvláštním způsobem v jevištním prostoru. Ale já se v podstatě nikdy nepokouším kategorizovat to, co dělám. Pro mě není tanec cílem, ale spíše prostředkem k dosažení divadelní formy, tedy tvaru, prostřednictvím nějž se vyjadřuji. Proto mě baví spolupracovat s různými lidmi, jejich individualitou, kterou promítají do svého těla, do pohybu. V případě Petry Tejnorové se jedná o výrazně expanzivní jednání doplněné silnou dávkou humoru. Součástí tvůrčího procesu byla také snaha odhalit, jak unikátní je vztah mezi oběma performerkami.
Další českou premiérou mezinárodního koprodukčního projektu bude na festivalu Tanec Praha Inscenace Sunday Neurosis mima Radima Vizváryho a tanečníka Jiřího Pokorného, kteří dříve tančil v Nederlands Dance Theater pod vedením Jiřího Kyliána. V Sunday Neurosis se protne svět pantomimy a současného tance. Světová premiéra byla uvedena v listopadu minulého roku v Haagu v divadle Korzo.
Radim Vizváry
V inscenaci hledáme pohybový slovník, který konvenuje jak pantomimě, tak současnému tanci. S Jiřím jsme se shodli na tom, že oba naše styly se prolínají. Samotné zkoušení inscenace Sunday Neurosis pro nás bylo i laboratoří, ve které jsme zkoumali přístup k práci z podhledu toho druhého. Kompozici inscenace drží pohromadě dramaturgie, kterou zaštiťuje téma neurózy.
