Na ulici je nepoznáš, ve filmu jsou skvělí. Mám ráda herce, kteří tvorbě dávají mysl i tělo, říká Anita Krausová
Jako „každé dítě z Trutnova“ závodně lyžovala a taky plavala. Dodnes miluje zimu, kdy zažívá stavy fyzického vypětí. Vystudovala DAMU, ale chyběla jí koncentrace na jedno téma, a tak si přidala filosofii. Moderuje v rádiu, načítá audioknihy a do šuplíku teď nazkoušela jednu klasiku v Národním divadle moravskoslezském. S herečkou Anitou Krausovou mluvila Ve Vizitce Veronika Štefanová.
Její blízká divadelní spolupracovnice Lucie Ferenzová ji popisuje jako soustředěnou pomalost řádu v řítícím se chaosu. Sama Anita Krausová přiznává, že má ráda adrenalin, poslední pandemický rok ji ale naučil, že není třeba být všude, kde se takzvaně něco děje. „Ukázalo se, že díky kontaktům nastřádaným z minulosti jedou věci samospádem. To, co dělám teď, je výsledek dlouholeté činnosti. Neznamená to, že když teď u nějakého projektu nebudu, nikdo už si na mě nevzpomene,“ říká ve Vizitce s tím, že je za všechny pracovní příležitosti velice vděčná, protože ví, že řada lidí je na tom v současné situaci výrazně hůř. „Důležité je nestěžovat si, tuhle mantru si chci udržet.“
Anita Krausová je jako divadelní herečka úzce spjatá s pražskou nezávislou scénou: MeetFactory, Divadlem X10 nebo A Studiem Rubín. Nedávno ale vykročila ze své komfortní zóny a odjela do Ostravy zkoušet inscenaci Laterna v Národním divadle moravskoslezském. Čeká ji také natáčení pro Českou televizi. Kromě toho moderuje v rádiu, namlouvá audioknihy. Ve frontě na premiéru stojí snímek Marťanské lodě, taktéž s její účastí.
Přechytralá holka versus ostří hoši
Ve Vizitce mluvila i o svých divadelních začátcích v Činoherním studiu v Ústí nad Labem. Byla těsně po absolutoriu herectví na DAMU a v Ústí měla nahradit diváky velice oblíbenou Terezu Hofovou, což se jí příliš nedařilo. Také s tamním, primárně mužským kolektivem se sžívala těžce. „Já byla přechytralá holka, co se neumí odvázat, oni ostří hoši, co všechno znali. Ulevilo se mi, když jsem po čtyřech letech odešla,“ vzpomíná. Dodává, že dnes by za celou tamní partu dala ruku do ohně.
Anita Krausová říká, že nemá ráda nedotažené projekty. Jedním takovým je ovšem její studium filozofie na pražské Filozofické fakultě, kam se přihlásila mimo jiné proto, že ji vyčerpávala divadelní tematické roztříštěnost. „Chybělo mi myšlení jako takové. Bavilo mě dlouhodobě zabývat se jedním tématem, což je luxus nabízený filozofií. Jenomže to vyžaduje čas a píli. Všichni četli víc než já a já se musela rozhodnout, čemu se budu věnovat naplno,“ konstatuje.
Čtěte také
Tehdy vyhrálo divadlo, Krausová je ale také filmovou a seriálovou herečkou. O proniknutí do této sféry mluví jako o kompilátu štěstí, píle a bytí ve správný čas. Divadelní a filmové herectví jsou podle ní zcela jiné disciplíny („škoda, že se filmové herectví nedá studovat“) a Krausová na něm miluje aspekt proměny. „Je to úplně jiný typ energie a adrenalinu. Mám ráda herce, které na ulici je nepoznáš, ale na pódiu se úplně promění. Takové, kteří svoje tělo a mysl dají k dispozici tvorbě.“
Protože v současné době nefungují castingy, naučila se novou věc: sama se natáčí. Odevzdat tak logicky může video, se kterým je zcela spokojená. Důležitější je pro ni ale proces učení, sebekontroly a absolutní soustředěnosti.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
