Na syndrom vyhoření má nárok i mladá generace. Neschopnost zvládnout tempo přece není lenost, říká novinářka Linda Bartošová
V měsících, kdy v rámci neplaceného volna léčila zdravotní neduhy a zvažovala, jak dál pojmout pracovní život spjatý s Českou televizí, dokončila moderátorka a reportérka Linda Bartošová knihu rozhovorů nazvanou Novinářky. Spolu s deseti kolegyněmi včetně Světlany Witowské či Daniely Drtinové v ní poodhaluje zákulisí novinářské práce, dodává odvahu a otevírá témata spojená s kariérou a mateřstvím. O knize i o balancování práce a života mluvila ve Vizitce s Markétou Kaňkovou.
Od 27 let se začala pravidelně objevovat v nejexponovanějších pořadech České televize, moderovala Události i Události, komentáře a také pořad Interview ČT24, díky stopáži a možnosti jít víc do hloubky její nejoblíbenější formát. Loni na podzim ale Linda Bartošová ohlásila, že si bere v televizi půlroční neplacené volno.
„Jako mladá jsem se v České televizi dostala k velmi seriózním tématům, měla jsem velkou zodpovědnost vůči lidem. Během volna, kdy jsem léčila zdravotní a psychické obtíže, jsem přišla i na to, jak strašně jsem za tu dobu zvážněla,“ řekla ve Vizitce.
Moje strategie? Upřímnost na všech frontách
Největší boj v sobě sváděla v době, kdy se rozhodla, že svůj dream job, na kterém pracovala od dvaceti let, dobrovolně opustí. „Odešla jsem ze skvělých pořadů, z pozice, o které jsem si nikdy nemyslela, že ji budu mít,“ konstatuje. K rozhodnutí ji dohnal stres, vyčerpání, nedostatek času na nejbližší i potřeba zhodnotit, co je vlastně ještě schopná a ochotná této práci dát.
Řada kolegů jí dala najevo, že její rozhodnutí je pro ně výrazem slabosti, a ve společnosti se rozvinula diskuse o tom, kdo vlastně dnes má nárok na syndrom vyhoření. „Není to moc férová debata, mnoho starších novinářů to rámuje tak, že oni naplno pracovali celou dobu a na pauzu nemohli ani pomyslet. Ale to, co zažívají mladí lidé dnes, je nepřenosná zkušenost. Jsou neustále pod palbou informací a vjemů, žijí ve společnosti, která glorifikuje výkon. Mladá generace je citlivá, to se ale, podobně jako neschopnost zvládat nastavené tempo, nerovná lenosti nebo neochotě pracovat.“
Během pauzy dospěla Linda Bartošová i k tomu, že není možné zalíbit se všem a že svou hodnotu nemusí stvrzovat tvrdou prací. V minulosti spíš poslouchala, o čem mluví ostatní, teď se ale věci mění. „Dorostla jsem do toho, že už nechci mlčet. V tom, co říkám, chci být odvážná a autentická, i když to lidem kolem mě nebude konvenovat. Moje strategie je upřímnost na všech frontách.“
Upřímnost a otevřenost je ostatně velkou devízou nedávno pokřtěné knihy Novinářky, již dokončila právě během televizní pauzy. Nakladatelství mělo nejprve zájem o Lindin osobní příběh, který zahrnuje cestu od modelingu přes studia novinařiny do České televize, autorka se ale rozhodla pro jiný text. Novinářky tak nabízejí deset rozhovorů s deseti výraznými profesionálkami, v nichž se detailně řeší pracovní strategie, odvaha, sebevědomí, neférové posuzování, ale i kloubení práce a mateřství. O knize určené všem lidem, kteří chtějí o novinářské práci a jejím zákulisí vědět něco nového, ve Vizitce mluvila Linda Bartošová taktéž podrobně.
Související
-
Čína se děsí svobodných médií, mě tam zatkli třiadvacetkrát, říká novinář Tomáš Etzler
S natrženým hýžďovým svalem do války na Ukrajině nepojedu, konstatuje Tomáš Etzler, muž, o němž přátelé tvrdí, že by se do průšvihu dostal i v telefonní budce.
-
Co bychom udělali na jejich místě? Nesuďme a prosme, ať se rozhodujeme správně, říká Mikuláš Kroupa
Chtěl se stát novinářem, spolupracoval – a spolupracuje – s Českým rozhlasem, byl reportérem české BBC. Nakonec svůj záběr rozšířil a před 20 lety založil Post Bellum.
-
O Frýdlantsku bych psala ráda. Je ale těžké jít pod kůži tomu, co člověk zná, říká Pavla Jazairiová
Pavla Jazairiová s Ondřejem Cihlářem mluvila nejen o čínském ataku na Afriku, ale také o indickém populismu a rozevírání nůžek mezi nejchudší a nejbohatší vrstvou.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
