Muž, který věřil ve spiknutí proti pravdě

Z této strohé věty vyplývá, že bezrozpornost žádné teorie nelze dokázat v rámci teorie samé, ale jedině prostřednictvím nějaké teorie obsáhlejší. Co to znamená nejen pro matematiku, ale také co to sděluje o charakteru a hranicích lidského myšlení, velmi přístupně a výstižně přibližuje kniha Rebeccy Goldsteinové Neúplnost. S podtitulem Důkaz a paradox Kurta Gödela ji vydala nakladatelství Argo a Dokořán.

Kniha je jak průvodcem po Gödelových matematických teoriích, tak biografií tohoto podivínského génia, jenž koncem třicátých let emigroval z Rakouska do USA. Podrobně si všímá i (pseudo)filozofických interpretací jeho poznatků, interpretací, které převrátily jejich smysl vzhůru nohama. Gödelovy věty o neúplnosti se totiž spolu s Einsteinovou teorií relativity a Heisenbergovým principem neurčitosti staly emblémy postmodernismu. Vždyť už svými názvy tyto tři teorie jako by "změkčovaly" tvrdé vědy, jako by signalizovaly odklon od objektivity k subjektivitě a opravňovaly postmodernistický princip hlásající, že vše je takové, jaké si myslíme, že to je.

Kniha Rebeccy Goldsteinové "Neúplnost"|foto: www.argo.cz

Autorka - profesorka filozofie na Trinity College v Hartfordu - přesvědčivě dokládá, že Gödelovi, stejně jako jeho příteli Einsteinovi, nebylo nic vzdálenější než popírání objektivity. Pro oba byla matematika a fyzika nástroji k odkrývání podoby a vlastností reality. Gödel byl dokonce důsledným zastáncem tzv. matematického platonismu, podle kterého jsou matematické pravdy nezávislé na lidských myšlenkových operacích a odkazují k povaze skutečných, byť abstraktních jsoucen (čísel, množin atd.). Toto přesvědčení oddělovalo Gödela i Einsteina od většiny jejich současníků - autorka dokonce hovoří o "intelektuálním vyhnanství" - a upevňovalo jejich přátelství. Kniha se ostatně otevírá scénou, v níž oba dva muži spolu jdou na svou pravidelnou procházku Princetonem, kde působili v pravděpodobně nejexkluzivnější intelektuální instituci minulého století - Institutu pokročilých studií. Einstein byl jediný přítel, kterého Gödel měl. Komunikace s lidmi pro něho byla obtížná, a když fyzik zemřel, začal matematik podléhat paranoickým představám, že již po staletí existuje spiknutí, jež bojuje proti pravdě a chce lidi udržet hloupé. Dokládal to zmizením nejvýznamnějších Leibnizových rukopisů.

V lednu 1978, kdy zemřel, vážil pouhých třicet kilogramů: ze strachu, že ho spiklenci chtějí otrávit, přestal jíst. Ale bůh ví, zda se ho blížící smrt vůbec dotýkala. Jednou z jeho pozdních teorií byl totiž model času, vyhovující Einsteinovým rovnicím pole v obecné relativitě. V tomto modelu je čas cyklický: události se v něm rozprostírají bez ohledu na rozdíly mezi minulostí, přítomností a budoucností a raketou letící po dostatečně široké křivce v něm lze cestovat všemi směry času. Co v takovém modelu znamená zrození a smrt?