Momenty, kdy čekali hladoví a zmrzlí v konspiračních bytech, mě deptaly nejvíc, říká Dalibor Vácha, autor knihy o odbojářích M+B+M
Při psaní rád poslouchá kapely Metallica nebo AC/DC, protože mu pomáhají držet tempo. Je autorem téměř dvaceti knih z oblasti dějin, ale i sci-fi, a když bádá, zajímá se také o to, jak „jeho“ hrdinové tráví běžné dny. Dalibora Váchu, historika se zaměřením na moderní československé dějiny, pozvala do Vizitky Markéta Kaňková.
V té Praze, kde je smrt už každodenním hostem/zní štěkot výstřelů v šeru za Prašným mostem/kapitán Morávek střílí za své dva druhy/je první jarní den, rok čtyřicátý druhý. Text písně Když v Praze první jarní den naposled zasněží z pera Honzy Vyčítala si nechal ve Vizitce zahrát historik Dalibor Vácha, jenž se ve své prozatím poslední románové knize M+B+M: Mašín, Balabán, Morávek – podobně jako Vyčítal v písni – zabýval životem a protinacistickou odbojovou činností skupiny tří mužů s přezdívkou Tři králové.
Při psaní románu prý Vácha dění spolu s hrdiny fyzicky prožíval. Nejblíž jim však nebyl v momentu největších hrdinských činů, ale v jakémsi mezičasí. „V době, kdy čekali v prázdných konspiračních bytech, byli hladoví, byla jim zima a měli strach. To mě deptalo víc než momenty, kdy vyběhli ven s pistolí v ruce,“ říká s tím, že nejméně představitelný je pro něj fakt, že Mašín, Morávek a Balabán organizovali pumové atentáty také v Německu, a to včetně pokusu o atentát na šéfa gestapa Heinricha Himmlera.
Do odboje jako do práce
Na své knize si nejvíce cení nepříliš známých skutečností ohledně každodenního života Tří králů a také detailnějšího odhalení osobností jednotlivých členů. Zatímco Josef Balabán byl apoštol protinacistického odboje, mozek schovaný mezi dvojicí útočících křídel, který chodil do odboje jako do práce a večer se vracel ke své družce, Josef Mašín působil impulzivně a více provokoval. „Nejdelší dobu mi byl nejsympatičtější Václav Morávek, fascinoval mě jeho smysl pro humor. On si byl schopen připálit od esesáka, i když ho mohl zabít. Ale šlo o legraci, o splnění sázky,“ konstatuje Vácha s tím, že humor hrál v období protektorátu velikou roli: odbojáři i čtenáři ilegálního tisku jím odbourávali stres.
Čtěte také
Každodenním životem se Dalibor Vácha zaobírá i v rámci dalšího svého tématu – dějin československých legií. Například v knize Bratrstvo: Všední a dramatické dny československých legií v Rusku 1914-1918 popsal, jak legionáři na každém místě, kde nějakou dobu pobývali, budovali domov, zajímali se o dobré jídlo a slušný nábytek. „Je skoro až s podivem, kolik legionářů si psalo deníky,“ podotýká při odpovědi na otázku po zdrojích, z nichž čerpal.
Dalibor Vácha ve Vizitce mluvil také o své lásce k vědecko-fantastickým tématům. Jako dítě měl rád Julese Verna, později se přidal Ondřej Neff a Frank Herbert, autor románu Duna. Sám Vácha se tomuto tématu věnuje jako autor, kniha s názvem Šedá se odehrává v jeho domovských Českých Budějovicích v tak trochu jiných devadesátých letech.
Čtěte také
V závěru pořadu mluvil Vácha s Markétou Kaňkovou o současné době z pohledu historika. Doufá, že v budoucnosti se o dnešní krizi prohloubené koronavirem bude mluvit svobodně a věcně. Jako čtenářský tip dává knihu o Janu Žižkovi od Petra Čorneje a sám by si jednou rád přečetl „pořádnou práci o agentech StB.“
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
