Modernismus v australské buši. Adam Štěch se vydává po stopách italského architekta Enrica Tagliettiho
Architekt Enrico Taglietti byl jedním z nejproduktivnějších představitelů australského modernismu minulého století. Se svou originální verzí dynamické organické architektury doslova dobyl hlavní město Austrálie, kde postavil desítky svých úspěšných realizací. Jeho odkaz ale demonstruje bravurní transformaci evropských avantgardních přístupů ve specifických geografických, historických, klimatických i celospolečenských podmínkách.
17. července 2017 jsem měl to štěstí, že jsem v australském hlavním městě navštívil dům architekta Enrica Tagliettiho. V té době mu bylo 91 let a společně se svou rodinou mě velkoryse a laskavě přivítal. S jeho dcerou Tanjou a fotografem Anthony Basheerem jsme se pak vydali na prohlídku několika Tagliettiho budov, které se rozprostírají v nádherné prérijní krajině Canberry.
Narodil se v Miláně v roce 1923, strávil dětství v Eritreji. Když se po válce vrátil do Milána, zapsal se na studium architektury a studoval u významných mentorů jako byli Pier Luigi Nervi a Bruno Zevi. Diplomoval v roce 1953 a pracoval v Miláně na projektech interiérů a nábytkového designu, včetně expozic pro Trienále v Miláně a soukromých bytů. Jeden z nich, s působivým úložným systémem ve tvaru včelích pláství, který Taglietti sám vyvinul, se ve své době dostal dokonce na stránky prestižního časopisu Domus.
Ale pak se všechno změnilo. Taglietti odcestoval do Austrálie aby tam připravil výstavu italského designu. Navštívil také Canberru a nakonec byl pověřen návrhem nové budovy italského velvyslanectví. Okamžitě se zamiloval do města, které bylo v krásné prérijní krajině, nedotčené městskou ošklivostí a lidskou historií, jak o tom sám hovořil. Viděl zde obrovský potenciál pro práci architekta, v natolik odlišném kontextu než v Itálii. A tak se v Canbeře usadil natrvalo. Začal pracovat pro australskou vládu a řadu zahraničních institucí. Taglietti navrhoval školy, kanceláře, kluby, ambasády reprezentativní úřady a privátní rezidence.
Během šedesátých a sedmdesátých let postavil celou řadu budov a vytvořil si specifický dynamický styl horizontálních forem a výrazných ostrých hran, ve kterých se ozývala australská krajina. Tagliettiho základní škola Giralang, postavená v roce 1974, je tvořena vysokými pavilony se sedlovou střechou a doslova dynamicky proudícími vnitřními prostory orámovanými zakřivenými oblouky a sloupy, které vytvářejí atmosféru zábavy a každodenního dramatu zároveň. Taglietti se také zaměřil na design vysoce individualizovaných soukromých domů.
Patří k nim i jeho vlastní studio a rodinná rezidence. Víceúrovňové obytné prostředí překvapí řadou na míru vytvořených prvků, které demonstrují Tagliettiho intuitivní práci s prostorem, rytmizovaný nepatrnými výškovými úrovněmi, vestavěným nábytkem a diagonálami nakloněných stropů. Nábytkové sestavy, unikátní svítidla i umělecké objekty ostrých forem, které vznikly jak součást architektury, obohacují v interiéru domu autorův architektonický výraz. Taglietti bohužel zemřel dva roky po mé návštěvě v roce 2019.
Související
-
OBRAZEM: Duquettova dekorativní džungle. Interiér, který nemá v užitém umění minulého století obdoby
Bizarní interiérový svět scénografa a dekoratéra hollywoodských hvězd Tonyho Duquetta zůstává dodnes skryt mezi stěnami jeho rodinné rezidence Dawnridge v Beverly Hills.
-
Připomíná spíše továrnu než útulné bydlení. Adam Štěch představuje vlastní dům Poula Henningsena
V době svého vzniku ho považovali místní obyvatelé za nejošklivější dům v okolí. Ostatně stejně o něm hovořil i samotný jeho architekt Poul Henningsen.
-
Symbolika imperiálních ambicí fašistické Itálie. Angiolo Mazzoni postavil stovky veřejných budov
Monumentální sloupové průčelí hlavní palermské pošty dominuje centru hlavního sicilského města Palermo. Stavbu představuje Adam Štěch.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
