Místo příliš malé na to, aby tu žila menšina. Nová kniha Petra Čichoně Lanovka nad Landekem fabuluje nad budoucností Slezska

Próza vydaná v nakladatelství Host balancuje se svými sto sedmdesáti stranami mezi novelou a románem. Na čtivosti jí neubírá ani fakt, že Petr Čichoň tu stejně jako ve zmíněném Slezském románu hojně využívá nářečí, a sice takzvané prajzštiny. Touto směsicí ostravského dialektu, češtiny, němčiny a polštiny dnes mluví už jen nejstarší generace pruských Slezanů neboli Prajzáků z oblasti Hlučínska, odkud pochází autorova rodina. Není se však čeho obávat – i když na rozdíl od Slezského románu Lanovka nad Landekem postrádá jakékoliv překladatelské vysvětlivky, porozumění textu to nijak nebrání.   

Kniha Lanovka nad Landekem, autor Petr Čichoň|foto:Nakladatelství Host

Petr Čichoň svůj příběh zasadil do blízké budoucnosti, kdy se z Evropské unie stala federace a řada evropských regionů začala usilovat o větší nezávislost. A jedním z nich je i Slezsko, o jehož ekonomickou autonomii se zasazuje polská separatistická strana s názvem Liga Slezska. Ta právě dosáhla překvapivého volebního úspěchu, jenže krátce nato její předsedkyni někdo zavraždí...

Na rozhraní dvou světů a tří národů

Petr Čichoň nenapsal detektivku ani politický thriller, byť s těmito žánry při stavbě zápletky pracuje. Lanovka nad Landekem v první řadě vypráví o střetu rozdílných světů, z nichž jeden pomalu zaniká a druhý se dere na jeho místo. Oba však vyrůstají z téhož podloží, ze stejné krajiny, historie, jazyka, ba i krve. Je to také příběh svérázného kraje na pomezí několika národů – německého, českého, polského, jejichž příslušníci jsou zde do jisté míry pořád vnímáni jako cizinci.

Čtěte také

Politika, detektivka, Slezsko a Evropská unie. Petr Čichoň představuje román Lanovka nad Landekem

Autor ve své nové knize tematizuje i otázku dnešního nakládání s relikty naší historie, které zde symbolizuje národní kulturní památka Dolní oblast Vítkovice. „Da se na něco takeho chodit divat? Na nas se divat, bo my tu furt jaksi sme?“ ptá se sám sebe protagonista románu Johan při obhlídce místa, kde dlouhé roky těžce pracoval a z něhož se nyní stala turistická atrakce.

Je to pak především zásluha tohoto sympaticky zemitého hlavního hrdiny, že zmíněná témata z proudu vyprávění příliš nevyčnívají a bývají nahlížena bez zbytečných emocí. Což ovšem neznamená, že nevyvolají emotivní odezvu u čtenářů a kritiky, jako se to přihodilo Slezskému románu. Jisté je pouze jedno – Lanovka nad Landekem rozhodně stojí za přečtení.