Politika, detektivka, Slezsko a Evropská unie. Petr Čichoň představuje román Lanovka nad Landekem
Témata spojená s národnostními otázkami, regionem i „světovostí“, ale také s biblickými motivy má v hledáčku básník, spisovatel, hudebník a architekt Petr Čichoň. S Evou Lenartovou mluvil ve Vizitce o zbrusu novém románu Lanovka nad Landekem, ale třeba i tom, proč si před více než dvaceti lety na ostravské Stodolní ulici koupil na radu Radka Pastrňáka loutnu.
Téměř deset let po Slezském románu, v němž se zabýval fragmenty z druhé světové války, přišel hlučínský rodák Petr Čichoň s druhým románem. Jmenuje se Lanovka nad Landekem, na ořízce má reliéf ostravských uhelných hor, odehrává se v blízké budoucnosti a autor v něm rozehrává detektivní příběh s politickým podtextem. V době globalizovaného žití odkazuje k lokální slezské identitě.
„Evropská unie ze začátku kladla důraz na regionalitu, což vyvolává různé rozmíšky. Na povrch se dostávají témata, která byla dlouho schovaná, a já se toho chopil ve fiktivním příběhu,“ řekl ve Vizitce.
Kniha je psaná částečně spisovnou češtinou, částečně v prajzském nářečí. Životy Prajzáků, tedy obyvatel Hlučínska, Čichoně stále zajímají, i když z rodné Ostravy už před lety přesídlil do Brna. Z Ostravou jsou nicméně úzce spjaté jeho kořeny básnické i hudební dráhy.
„Když jsem tu chodil na průmyslovku, byl hrozně populární folk. Mnozí se něco pokoušeli skládat a i já jsem se folku dlouho věnoval. Poezii jsem ale dělal zvlášť a s hudbou ji nespojoval. Když jsem ale po vysoké škole na konci devadesátých let nastoupil v Brně jako redaktor do redakce nakladatelství Vetus Via, básník Jiří Kuběna mi řekl, že mé texty jsou nadějnější než poezie. Vzal jsem ho vážně a tématem zhudebněné poezie se začal zabývat,“ říká s tím, že na daném textu ho ale stále nejvíc zajímá literární hodnota. Zhudebnění pak vnímá jen jako způsob prezentace básně, jakousi orální deklamaci. Přes dvacet let se Čichoň při svých „čteních“ doprovází na loutnu – její zvuk mu k básním seděl víc než zvuk kytary. Nástroj, s níž Evropu objíždí dnes, mu doporučil ostravský hudebník Radek Pastrňák. Stylově z obchodu na Stodolní ulici.
O Brně nepíšu. Nejde mi to
Petr Čichoň se jako celá řada dalších literátů účastní právě probíhajícího festivalu Měsíc autorského čtení. Během diskuse s posluchači odpovídal na otázku, zda píše také o Brnu. Nepíše, jak ve Vizitce řekl – nejde mu to. V Brně zůstal kvůli práci literárního redaktora, které se kromě Vetus Via věnoval například i v nakladatelství Host.
Jakožto vystudovaný architekt dnes působí ve vlastním ateliéru a píše jen ve volných chvílích. „Lidé mají představu, že architektura je umění stejně jako poezie. Ona je to ale ve skutečnosti manažerská, logistická a technická práce, navíc s velkou odpovědností. Když se nepovede báseň, nikomu to nevadí, architekt si ale chybu nemůže dovolit,“ konstatuje. Ostatně právě práce v ateliéru – a také neustálá potřeba revidovat a editovat už napsané – způsobila, že Lanovka nad Landekem vznikala několik let.
Čtěte také
Ještě před Lanovkou nad Landekem se Petr Čichoň pustil do románu o nově vznikající největší stavbě na světě, která měla stát v Moskvě. Po ekonomické krizi v roce 2008 po ní ovšem zbyly jen obrovské podzemní garáže. S tím opadl i Čichoňův zájem o celý projekt. Další novinkou na seznamu jeho tvorby tak bude na začátku příštího roku sbírka básní nazvaná Borderline Frau, která čtenářům nabídne básně v různých jazycích včetně klínového písma. Knížka bude svým konceptem navazovat na edici Klub přátel poezie, v níž spolu s texty vycházela i vložená gramofonová deska. Na té své nebude Čichoň recitovat, ale nabídne zhudebněné básně. Ty ostatně provázely také jeho vltavskou Vizitku.
Poslechněte si celý rozhovor, ve kterém Petr Čichoň mluví o svých hlučínských kořenech, o tématech, která ho v literatuře zajímají, o historické paměti a o tom, jak se liší Ostrava od Brna.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka