Milosrdná lež

Čí naděje umírá poslední? V režii Petra Mančala účinkují Jiří Štrébl, Dana Černá a Karel Weinlich.

Atmosféra nemocničního pokoje, možná nějaký monitor, otevřené okno, beze slov musíme poznat nemocnici.

ONA: (s nepředstíranou nadějí) Už se těším, až se mi vrátíš domů.

ON: (trochu ztěžka) Viď. Pojedeme na hory. (stisk ruky, jemné políbení) A vůbec- musíme toho ještě stihnout…

ONA: (chce odvést téma jinam) Leží se ti dobře? Doktor říkal…

ON: (chtivě, zvědavě) Co ti říkal?

ONA: …že bys měl být už brzo doma. (snad i trochu vesele)

ON: Pojď ke mně. (dojatý, chce tomu věřit) Budu, já vím, že budu. (kdo koho v tu chvíli přesvědčuje víc?)

ONA: (víc sama pro sebe) Určitě budeš. Tak (polibek) ahoj a drž se!(jako bychom cítili gesto stisknutých pěstí)

Vrznutí a zavření dveří – chlad, klid nemocniční chodby.

ONA: (mimo sebe, pláče a nesnaží se pláč zadržet, přerývaně) Pane doktore, já už to nedokážu. Myslíte, že - že neví, jak na tom je? Řekněte mi, prosím vás, copak už není žádná šance? (a tohle už vyzní jako zoufalá prosba)

LÉKAŘ: (konejšivě) Není. Ale vy to dokážete, jste silná – těší se domů a vy mu tu naději nemůžete brát!

Vrznutí a zavření dveří – úvodní atmosféra pokoje.

ON: (bez pláče, spíš do sebe a k sobě) Doktore, (pomalu a vědoucně) někdy mám pocit, že jí prostě musím říct pravdu. Ale když vidím, jak o p r a v d u věří, že se vrátím… nemám sílu, abych jí řek´, že nic z toho... už…

LÉKAŘ: (ne tak konejšivě, mluví s ním jinak, ale v podobné dikci) Vy to dokážete, jste silný. Říkala mi, jak se na vás doma těší a vy jí tu naději nemůžete brát!

Vrznutí a zavření dveří – atmosféra nemocniční chodby.

LÉKAŘ: (výrazně potáhne z cigarety, prsty ji udusí v popelníku, suše) Do prdele. (odcházející kroky)

Osoby a obsazení
Ona: Dana Černá
On: Jiří Štrébl
Lékař: Karel Weinlich

Autor: Robert Tamchyna
Režie: Petr Mančal
Dramaturgie: Kateřina Rathouská
Zvukový mistr: Tomáš Gsöllhofer
Hudební spolupráce: Petr Šplíchal
Produkce: Jaroslava Červená

>> Zpět na hlasování