Miloš Urban: Jsem smířen s tím, že už nikdy nic nenapíšu

Urban vyrůstal v Karlových Varech, a tak se rozhodl toto město pohřbít a zároveň mu postavit pomník. „Chtěl jsem městu vrátit všechno dobré i všechno špatné, čeho jsem se tam dočkal. A negativní pocity převládly.“ Urban se vrátil k žánru hororu a nechal zmírající město kanibalisticky ohrožovat samo sebe.

Vrátil jsem se k terorizování svých postav.

Přesnou představu o počtu mrtvol ve svých knihách však Miloš Urban nemá. Původně chtěl román Kar doprovodit vlastními fotografiemi, ale nakonec mu nepřišly hodné příběhu a rovněž by zůstaly jeho pouhou ilustrací.

Miloš Urban s třetí beletristickou knihou Hastrman |foto: Profimedia

Jsem žák Gustava Flauberta: autor není nic a příběh je všechno.

Miloš Urban je náruživý čtenář, ale podle vlastních slov i hodně vybíravý: „Nejradši mám knížky, které sežerete za dva tři dny.“ Nikdy ale nenašel spisovatele, jehož dílo by přečetl beze zbytku a bez výhrad. Proto se sám nediví, když někteří čtenáři dávají přednost jeho černým románům a jiní třeba jeho prózám Poslední tečka za Rukopisy, Přišla z moře, Praga Piccola, Urbo Kune nebo Závěrka.

Už jsem toho napsal dost a už se tolik nebojím představy vakua.

Ze své knihovny vybírá spisovatel a nakladatelský redaktor Miloš Urban

• Upravit
• Smazat

Setkání s knihami napříč prostorem a časem. Připravila Blanka Stárková.

Aktuálně je Miloš Urban bez inspirace, ale i bez zátěže něco psát. A přece, kam by případně umístil děj příštího románu? „Láká mě tržnice v pražských Holešovicích, kde bývala – jatka.“