Milej zlatej, tohle jsou domy, co teď budeš dělat. Martin Rajniš mluví o jednoduchosti a kráse, kterou vyznává v architektuře
„Před pětadvaceti lety jsem se utrhl ze řetězu, stávající büro jsem věnoval kamarádům a odjel do světa. Čím dál víc jsem přemýšlel o tom, proč je mi tak smutno, když se vracím do Čech. Uvědomil jsem si, že mi nesedí způsob, jak se tu staví i jak se tu žije,“ popisuje architekt Martin Rajniš moment, kdy se rozhodl pro výhradní práci se dřevem a přírodními materiály. Do Vizitky ho pozval Ondřej Cihlář.
Měl pět psů, sedm lodí a tři ženy. Hovoří o sobě jako o dysgrafikovi a dyslektikovi, který si hlavu nezamořuje ničím, co není třeba znát a vědět. Ve svém ateliéru Huť architektury dává práci šesti dalším špičkovým architektům napříč generacemi, a kdyby si mohl znovu vybírat bydlení, zvolil by starý dům na Starém Městě v centru Prahy anebo kus zaplaveného území. V současné době připravuje knihu a paralelně pracuje na řadě architektonických projektů. Ve Vizitce zmínil pivovar, v němž se bude čepovat ležák Rajniš. „Když se urvete ze řetězu a všemi těmi soutěžemi a prací vyděláte dost peněz na to, abyste žabomyší problémy mohl řešit šekem a ne smutkem, čeká vás úžasná práce. Není úžasnější věc než dělat pořádnou architekturu,“ odpověděl ve Vizitce na dotaz, jak se mu jako architektovi žije.
Martin Rajniš, absolvent ČVUT s doktorátem z AVU, se v minulosti podílel na stavbě obchodního domu Máj anebo smíchovského nákupního centra, v posledních dvaceti letech se ovšem věnuje výhradně stavbám z přírodních materiálů. Populární je především vzducholoď v pražském Centru současného umění Dox nebo budova poštovny na Sněžce. Jeho doménou jsou hlavně rozhledny, za jednu z nich, Doubravku na Praze 14, je letos nominovaný na Českou cenu za architekturu. Ve Vizitce popsal klíčový moment, který změnil jeho přemýšlení o architektuře.
Krásný, musí to být krásný za každou cenu
„Před pětadvaceti lety jsem se utrhl ze řetězu, stávající büro jsem věnoval kamarádům a odjel do světa. Čím dál víc jsem přemýšlel o tom, proč je mi tak smutno, když se vracím do Čech. Uvědomil jsem si, že mi nesedí způsob, jak se tu staví i jak se tu žije, a v osmapadesáti jsem si řekl, že se pokusím přehodit výhybky života i architektury. A začal jsem dělat jiné domy.“ Prvním takovým domkem – vejminkem – byl domov pro vážně nemocného kamaráda, fotografa Pavla Štěchu. „Tento dům mi změnil život. Udělali jsme ho s mými studenty a jeho fotky tehdy chtělo otisknout asi patnáct časopisů, to se mi do té doby nestalo. Pavel za mnou tehdy přišel, vypadal líp a říkal mi: ten barák mě drží při životě, koukám na terase k obzoru a je mi fajn. A já si řekl: milej zlatej, tohle jsou domy, co teď budeš dělat. Levný, jednoduchý a hlavně krásný, musí být krásný za každý cenu.“
Ve Vizitce také popsal svou účast na stavbě obchodního centra Nový Smíchov, které vzniklo v páté pražské části na přelomu devadesátých a nultých let. Tedy v době, kdy se Rajniš ještě věnoval stavbám z betonu či skla. Projekt pro něj byl sice finančně výhodný, spousta energie ale padla na přemlouvání investorů, aby volili méně invazivní a estetičtější cestu. „Kdybych na to měl ty peníze já sám, udělal bych to úplně jinak. Přitom si ale nemyslím, že ta budova je špatně, své velké bříško a mohutné údy schovala za kulisy. Ty kulisy dělají město, to je v pořádku. Taky bezdomovci sem táhnou, což je dobré znamení. Já zkrátka svým starým stavbám držím palce, i když teď už kráčím jinou cestou.“
Proč se v České republice tolik daří rozhlednám? Proč svůj ateliér pojmenoval Huť architektury? Jaká místa a jaké domy mu v Praze chybí, kde rád tráví čas a proč rád spolupracuje s kreativními lidmi ze Sudet? Poslechněte si celou Vizitku Martina Rajniše.
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Historická detektivka z doby, kdy byl hrad Zlenice novostavbou. Radovan Šimáček jako průkopník žánru časově předběhl i Agathu Christie!
Vladimír Kroc, moderátor
Zločin na Zlenicích hradě
Šlechtici, kteří se sešli na Zlenicích, aby urovnali spory vzniklé za vlády Jana Lucemburského, se nepohodnou. Poté, co je jejich hostitel, pan Oldřich ze Zlenic, rafinovaně zavražděn, tudíž padá podezření na každého z nich. Neunikne mu ani syn zlenického pána Jan, jemuž nezbývá než doufat, že jeho přítel Petr Ptáček celou záhadu rozluští...
