Milan Uhde: Zubařovo pokušení a Svědkové

Rozhlasová tvorba Milana Uhdeho, jednoho z nejvýznamnějších českých poválečných dramatiků, je spojena především se zlatou érou brněnského studia šedesátých let a dramaturgií Karla Tachovského. V roce 1965 tam byla v režii Olgy Zezulové natočena mikrohra Svědkové – znepokojivé podobenství o organizaci, která se zmocnila celé společnosti a likviduje každého „narušitele“ pořádků.

Druhá aktovka s názvem Zubařovo pokušení (napsaná v roce 1976) si na svou inscenaci v Českém rozhlase musela počkat až do roku 1990. Také ona odráží absurditu – tentokrát už normalizačního – režimu, který své občany nutil vést schizofrenně oddělený vnější a vnitřní život.

Svědkové (1965)

Zajistit bezpečí obyčejných občanů. Vymýtit zločinnost. To bývají nejoblíbenější argumenty totalitních režimů, kterými se zastírá omezování osobní svobody jednotlivce. Namísto obrany zastaralých lidských práv nastolí totalitní státní aparát vlastní systém společenské spravedlnosti. Ten udržuje v chodu za pomoci tajné policie, řízeného teroru a strachu. Na konci takového procesu je stav, kdy se zločinu na vlastních občanech cíleně dopouští policejní složky, které by je měly ochraňovat.

Ladislav Lakomý|foto: Národní divadlo Brno

Podobným začarovaným kruhem si projde i pan Drittemann v rozhlasové aktovce Milana Uhdeho Svědkové. Tvrdošíjně uplatňuje své právo podat svědectví o zločinu, který se udál před jeho očima za bílého dne před branou policejního inspektorátu. A přes několikeré varování, kterého se mu během výslechu dostane, se domáhá spravedlivého vyšetření případu…

Zubařovo pokušení (1976, 1990)

Rozhlasový minihoror o tom, co by se mohlo stát, kdyby zubař podlehl přepracování a pocitu životní absurdity.

Luděk Munzar|foto: Khalil Baalbaki

Zubní lékař Pauler vykonává dvacet let svoje povolání v prominentním zdravotnickém zařízení a většina jeho pacientů jsou vysoce postavení političtí činitelé. Naoko smířený se zkorumpovaným okolím, ve skutečnosti je dlouhodobě zhnusený svou prací, pacienty i sám sebou. Své povolání bere jako akt pomsty, vzhledem k povaze zubařské profese má dost možností, jak pacientům působit nejrůznější strázně. Nad rámec obvyklých úvah ho přivede novinová noticka o tramvajové lince, která se bez varování vychýlila ze své obvyklé trasy. Řidič soupravy bez ohledu na cestující i bezpečnostní předpisy odstavil vůz na konečné a vydal se pěšky do polí. V hlavě zubaře Paulera začne klíčit pokušení, že by taky on mohl překročit hranice a nastoupit cestu, ze které už nebude návratu…

Aktovku Zubařovo pokušení napsal Milan Uhde v roce 1976, v normalizačním Československém rozhlase byl však v té době už zakázaným autorem. Českou premiéru tak hra měla ve vysílání Hlasu Ameriky a to v rámci pravidelného pátečního pořadu československé redakce Čtení z necenzurované literatury v říjnu 1986. Inscenace v Českém rozhlase se Uhdeho hra dočkala až v roce 1990 a stala se prvním titulem, kterým se instituce po dvacetileté nepřítomnosti vrátila na mezinárodní festival Prix Italia.