Můj táta a Hlavní město světa. Dvě povídky amerického spisovatele Ernesta Hemingwaye

Ernest Hemingway se narodil v Oak Park (dnes předměstí Chicaga) jako jedno ze šesti dětí v rodině lékaře. Jeho otec spáchal sebevraždu. Hemingway později napsal, že pro spisovatele je nejlepší školou nešťastné dětství.

V roce 1918 nastupuje do války, na italské frontě je smrtelně zraněn. Po skončení rekonvalescence se vrací do Evropy jako žurnalista. Ve 20. letech žije v Paříži a ve Španělsku, autentické zážitky přetavuje do prozaických textů a vypracovává si vlastní stručný moderní styl, za který je později obdivován a odměněn Pulitzerovou cenou (1952) a Nobelovou cenou za literaturu (1954).

Jeho soukromý život je rozháraný, je celkem čtyřikrát ženat, trpí nespavostí, depresemi, bolestmi hlavy. Vyhledává dobrodružství, cestuje, obdivuje lovce, toreadory, muže na hraně nebezpečí. Stává se bohatým a obdivovaným spisovatelem, žije na Kubě, sympatizuje s revolucí Fidela Castra. Neustále bojuje se strachem z vyčerpání tvůrčí potence, s každou novou knihou překonává vlastní úzkost.

Je mistrem dialogu, jeho styl je formálně jednoduchý, s hlubokým vnitřním prožitkem v podtextu, psychologicky věrohodný bez vysvětlování, mužný. Jeho líčení jsou metaforická, ať je to zápas toreadora s býkem nebo rybáře s rybou. Skrytý smysl nacházíme i v povídkách, kde se zdánlivě jenom vysedává v kavárnách a mlčí. Díky smyslu pro detail a atmosféru jsou jeho texty svým způsobem dokumentem doby, v níž žil, se všemi omyly, humanitními ideály i vášní pro násilí.

Ernest Hemingway nakonec zápas se sebou samým prohrává. 2. července 1961 časně ráno se zastřelil před svým domem v Idaho.

Můj táta

Malý americký kluk Joe miluje koně stejně jako jeho táta žokej. Protloukají se po evropských závodištích, jak jen to jde. Z Milána se stěhují do Paříže. Joeův táta vymění práci v sedle za podivný svět dostihových sázek. A také za alkohol. Když máte ty správné známosti a kontakty, dají se sázkami vydělat docela slušné peníze. Dokonce tolik, že si Joeův táta jednoho dne splní sen a koupí vlastního koně a sám začne znovu závodit. Jenomže štěstí je zatraceně vrtkavé a pomíjivé.

Hlavní město světa

Tato povídka patří mezi Hemingwayovy „toreadorské“. Neodehrává se ale v aréně, ale v jedné restauraci v Madridu, který je v povídce oním „hlavním městem světa“.