Milan Kundera a Brno
Vyprávění skladatele Miloše Štědroně o brněnských stopách Milana Kundery.
Loni v dubnu jsme připomínali devadesátiny Milana Kundery. Velké tříhodinové kunderovské pásmo pro Víkendovou přílohu připravil Tomáš Sedláček. Navázal tak na řadu svých pořadů o Milanu Kunderovi a s Milanem Kunderou, které byly v Příloze v posledních pětadvaceti letech vysílány.
Loni v prosinci Tomáš Sedláček zemřel. Jeho památku v tomto článku připomenu dvěma citacemi z jeho kunderovských textů: „Deset románů, z toho čtyři napsané francouzsky, jedna povídková kniha, tři dramata, a čtyři svazky esejů tvoří dnes dílo Milana Kundery. Ten je ve své nové vlasti považován za francouzského spisovatele českého původu, ale jeho vývoj je nemyslitelný bez české kultury a literatury - a to platí i naopak. Milan Kundera, nadaný mnoha talenty, si nakonec zvolil talent romanopisce s neoddiskutovatelnými výsledky: Není-li dnes nejslavnějším žijícím českým spisovatelem, byť píšícím francouzsky, jehož dílo je přeloženo do čtyřiceti jazyků, a jedním z nejvlivnějších současných světových myslitelů – a to platí - je rozhodně největším žijícím Brňanem a čestným občanem toho provinčního města, jak říká v janáčkovském rozhovoru Nepravděpodobný osud.“
Na začátku stál asistent Leoše Janáčka
Naši brněnskou anabázi Milana Kundery ve vyprávění skladatele a muzikologa Miloše Štědroně zahajujeme krátkou citací z Kunderovy povídky Já, truchlivý Bůh, z pasáže odehrávající v brněnské kavárně Bellevue. Atmosféru Směšných lásek připomíná Štědroňova vzpomínka z dětství na koupaliště nedaleko Kunderovy vilky, kde mladého Milana Kunderu občas vídal u pokladny, odkud byl dobrý výhled.
„Ludvík Kundera byl mýtickou postavou v Králově Poli, kde si postavil vilku. Bylo na ní vidět, že ji postavili ve 30. letech. Tam se Milan narodil“, říká na začátku svého vyprávění Miloš Štědroň. Otec Milana Kundery Ludvík byl asistentem skladatele Leoše Janáčka.
„Když jsem psal diplomovou práci,“ pokračuje Štědroň, „tak jsem využíval vzpomínek Ludvíka Kundery, který se setkal v Brně s Bartókem, Schönbergem, Krenkem…“
Miloš Štědroň se ve svém vyprávění podrobně zabývá Kunderovým vztahem k Janáčkovi: „Když Milan Kundera začal pracovat na knize o Janáčkovi, tak se zjevil několikrát v Brně, kde jsme o Janáčkovi dlouze diskutovali. Zajímal se třeba o Janáčkovy vztahy k avantgardě.“
Rituály každodennosti
Miloš Štědroň v pořadu představuje důležité místopisné body v blízkém okolí brněnské Kunderovy vilky, které týkají důležitých osobností, především literátů a hudebníků. Před posluchačem tak „vyvstává“ mapa cest, stezek, rozcestníků, která naznačuje „vědomí souvislostí“ příběhu Milana Kundery a těchto osobností. Za všechny připomeňme alespoň Milana Uhdeho.
V roce 2004 nakladatelství Atlantis vydalo už zmíněnou Kunderovu knížky Můj Janáček. Leitmotivem nejen vltavského pořadu, ale i tohoto článku je vztah Milana Kundery k Leoši Janáčkovi.
„Milan Kundera má jednu velkou zásluhu a to jsou nápěvky mluvy,“ říká v pořadu Miloš Štědroň. „Ještě moje generace procházela výukou, kdy nám profesoři s vážnou tváří tvrdili, že nápěvky mluvy byly „vědeckou aktivitou“, v níž se Janáček pokoušel nějakým způsobem zachytit lidskou řeč, popsat ji, nějak klasifikovat.
Milan Kundera si položil otázku, zda nejde spíše o jakési flaubertovské okamžiky zachycování přítomnosti. Člověk cítí, že odchází a že jeho existence pomine, tak se zoufale snaží každý den uchopit, to, co ho obklopuje, co je mu nejdražší, co vidí denně.
Milan Kundera svým pohledem spisovatele a velkého myslitele odmítl vědeckost teorie o nápěvcích mluvy, podle něj jde o jakési rituály každodennosti. A ty jsou mimořádně důležité, vždyť Janáček chodil stále na táž místa, kdy se dozvídal tytéž věci. Slyšel třeba báby na trhu, které každý den prodávaly na jednom a tomtéž místě. Novinky se Janáček dozvídal na cestách, ale v Brně měl své trasy. To jsou skutečně rituály každodennosti,“ vysvětluje Miloš Štědroň.
Boulez, Chéreau, Kundera, Štědroň
Miloš Štědroň naši loňskou výpravu v brněnských stopách Milana Kundery ukončil vzpomínkou:
„Jeden telefonát Milana Kundery „vidím“ před sebou jako skoro neskutečný příběh. Jel jsem tramvají, byl jsem unavený. Řekl jsem si, že vystoupím a půjdu pěšky tu zastávku a půl domů. A když jsem míjel Kunderovu vilku, zvonil mobil. Volal Milan Kundera: Kde seš? řekl. Má typickou brněnskou akcentaci.
Odpovídám: Shodou okolností stojím před tvým barákem v Purkyňově ulici.
To není možný, odpovídá Kundera. A pak se ptá, jestli jsem viděl nebo slyšel nové uvedení Janáčkovy poslední opery Z mrtvého domu v pojetí Pierra Bouleze a Patrice Chéreaua Tak mu říkám, že jsem si náhodou záznam koupil před třemi dny jako DVD a že jsem z toho úplně uchvácen, jakým způsobem opera Z mrtvého domu dá dělat. A jsem uchvácen tím, když vidím tu děkovačku v Aix-en- Provence na letním festivalu, kde by se vlastně měla hrát nějaká opereta nebo muzikál nebo něco veselého nebo nějaký Lazebník sevillský a oni se dívají na tuhle strašnou operu z gulagu, která je ovšem nádherná, je to jedna z největších oper 20. století vedle Janáčkovy Makropulos. Na konci jsou patnáctiminutové potlesky. Boulez a Chéreau stojí před publikem, což je úžasné. A Milan Kundera říká: A vidíš, tím právě ten Janáček zvítězil, protože Pierre Boulez pochopil, co to je ta figuru a dirigoval ho v Paříži. A tím jasně řekl, že Janáčka považuje za jednu z největších hodnot dvacátého století.
Nadčasový epilog
Článek o pořadu, který jsem natočil se skladatelem Milošem Štědroněm o brněnských stopách spisovatele Milana Kundery, jsem začal citací z kunderovské anonce Tomáše Sedláčka. Pro Víkendovou přílohu v květnu před deseti lety Tomáš Sedláček připravil pořad o mezinárodní konferenci o Milanu Kunderovi v Brně. Na konferenci vystoupil také rodem Argentinec Fernando de Valenzuela, překladatel Kunderových románů do španělštiny. Pořad Tomáše Sedláčka o kunderovské konferenci tehdy uzavřel citát z vystoupení Fernanda de Valenzuely:
„Jedno z nejslavnějších argentinských tang tvrdí, že dvacet let není nic. Osmdesát také ne. A nezáleží na tom, zda je člověk sprostě pomluven někým, kdo je za to dobře placen, anebo zda dostane či nedostane Nobelovu cenu. Borges ji také nedostal. Sartre ji dokonce odmítl.
Záleží na tom, zda-li je schopen interpretovat svět takovým způsobem, jakým si svět žádá a potřebuje. Není-li svět dobře a včas interpretován, neexistuje. A tomu se právě věnuje Milan Kundera.“
Můžeme dodat, že ani po dalších deseti letech se nic nezměnilo.
Nejnovější hry a četba
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
