Mikulášovy patálie – recenze

02539088.jpeg
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy 02539088.jpeg

Mikulášovy patálie v úpravě a režii Filipa Nuckollse uvedl v premiéře spolek Kašpar v Divadle v Celetné. V Praze se tak objevila zdařilá inscenace vhodná pro celou rodinu.

Goscinniho knížky Mikulášových dobrodružství patří ke kultovním klukovským příběhům stejně jako Bylo nás pět či Rychlé šípy. Čím lákají? Dle mého hlavně tím, že v nich zachycena doba, kdy přirozeně fungovala rodina, v jejímž rámci mohly děti nezatížené technickými vymoženostmi úplně normálně zlobit, zažívat svá malá dobrodružství, a přijmout bez rozpaků a dlouhých diskusí zasloužený pohlavek.

Tuhle přiznanou idylickou retronáladu naznačili tvůrci už tím, že ponechali starší, trochu starobylý překlad Mikulášovy patálie místo modernějšího překladu Mikulášovy průšvihy. Tato starodávnost je respektována i v inscenačním trendu. Scénograf Pavel Kodeda využil k charakterizaci prostředí černobílé stylizované kresby inspirované ilustracemi Jeana-Jacquese Sempého (např. pozadí se mění tak, jako bychom listovali knížkou s černobílými ilustracemi). Kostýmy Jana C. Löbla jsou variací na klukovskou módu krátkých kalhot a košilí s vázankou z 50. let, a také hudba Dana Fikejze evokuje hravou idyličnost doby.

Filip Nuckolls, který je autorem adaptace (mimochodem prý jediné povolené scénické verze na světě!), vybral několik výrazných scének a v obsazení ponechal čistě mužskou společnost. Parta spolužáků zahrnuje kromě Mikuláše (Matouš Ruml), vzorného a svorně nenáviděného Celestýna (Petr Lněnička), siláka Albína (Marek Němec), který dobře mířeným úderem dává partu do latě, Augustýna (Lukáš Jůza), který stále poukazuje na bohatství a vliv svého tatínka, věčného jedlíka Vendelína (Zdeněk Charvát) a třídního outsidera Kryšpína (Václav Jakoubek), který si na hanbě už vyklečel důlek.

Jediným ženským elementem je paní učitelka (Milena Steinmasslová), tolerantní a statečná žena bez známky učitelské hysterie. Je všemi kluky přirozeně zbožňována, což jim ovšem nebrání v tom, aby jí neustále brnkali na nervy a uváděli ji v zoufalství. Za všechny dospělé muže v značně karikované podobě je tu Pavel Lagner, který se hbitě proměňuje v inspektora, strážníka, ředitele, hlídače či tatínka.

Zábavnost kousku spočívá především v opakovaných chlapeckých rituálech, včetně nejrůznějších hlášek charakterizujících jednotlivé postavy, i stylizovaných pohybových gagů. V pohybové spolupráci s Petrem Nůskem se podařilo vytvořit svéráznou choreografii, jejímž základem jsou neustálé rvačky a stylizovaně pojaté rány do nosu, není to však násilí naturalistické, ale jakési radostné vybití energie, které končí vzájemným objetím. Celkový dojem z představení je hravá pohoda, která potěší jak děti, tak i dospělé.

Pro ty starší je to návrat do dětství, v němž vše vyznívá malebně, líbezně a vkusně. Malí diváci se baví množstvím gagů a jednoduchých lumpáren. Celý ten svět je viděný dětskýma očima (už od úvodu, kdy zpoza opony vykoukne červený minimax, který začne vyprávět příběh s přízvukem pohádkového Muffa). Herci své malé hrdiny nekarikují, ale poddávají se hravosti se zaujetím a obrovským nasazením jak v postavách jednotlivých kluků, tak i v půvabném napodobení předmětů (skvělé je např. extempore Marka Němce v roli vanové baterie).

Dobrých rodinných představení, při kterých se nenudí ani jedna generace, je v dnešní době málo. A tak neváhejte, a se svými ratolestmi spěchejte do Celetné. Mikulášovy patálie pobaví, a zároveň těm nejmenším ukážou, že divadelní zážitek má v sobě něco víc než sledování televize.