Michail Bulgakov: Osudná vejce. Vědecko-fantastický příběh o zneužití vědy

Zásadním motivem příběhu je objev paprsku působícího na živou buňku. Nedostatečně prozkoumaný vynález zoologa a botanika Persikova spolu s neodborným jednáním přespříliš angažovaného muže způsobuje katastrofu. Podivná apokalypsa, odehrávající se na ruském území ve dvacátých letech 20. století, je autorem popsána také jako satirický obraz poměrů v jeho vlasti.

Čtěte také

Michail Bulgakov: Psí srdce. Krutě ironický příběh o rozdělené společnosti

V kontrastu, ukazujícím sociální situaci jmenované země, stojí profesor Persikov, vědec, zaujatý svými výzkumy, a Alexej Osud, plakátový řečník, diletant a horlivý propagátor „revolučních“ změn např. v chovatelství. Vláda země mu povolí vyřešit potravinovou krizi, způsobenou epidemií slepičích vajec, prostřednictvím biologického vynálezu Persikova. I když vědec s tímto naivním nápadem nesouhlasí, tlak „shora“ je silnější. Nevzdělanost, ale i zásah osudu způsobí, že horlivec experimentuje nikoliv s vejci slepic, ale s exotickými plazy a pštrosy.

V Bulgakovových Osudných vejcích je i přes žánrové vymezení sci-fi stále přítomna i sžíravá ironie, objevující se v kabaretních výstupech anebo vhledem do života manželského páru, který vývoj ve společnosti komentuje doma u rozhlasového vysílání. Metaforický význam ve hře má dění pod mikroskopem, jakož i rozběsněný dav před výzkumným ústavem. „Nově narozené organismy se vrhají na druhé, trhají se na kusy a požírají. Vítězí ti nejsilnější,“ tak zpočátku komentuje profesor Persikov chování měňavek.