Mezidobí

Věra Linhartová se vydala na literární cestu velmi mladá - texty své první knihy Prostor k rozlišení začala psát v roce 1957, tedy ve svých 19 letech, během studia dějin umění a estetiky na brněnské filozofické fakultě. Následovala Rozprava o zdviži, Přestořeč a Meziprůzkum nejblíž uplynulého. Toto první vydatné tvůrčí období trvalo do roku 1965, kdy dokončila třetí část knihy Dům daleko. Všech pět svazků próz vyšlo v rychlém sledu mezi lety 1964 až 1968.

Posledním česky psaným textem je Chiméra neboli průřez cibulí, psaná v letech 1966-67, která však vyšla až v 90. letech. Zároveň s beletrií píše Linhartová také uměleckohistorické studie o českém moderním umění.

V roce 1968 odchází Věra Linhartová do Paříže, kde vystudovala orientalistiku a zabývá se orientálním výtvarným uměním. Během studia žila téměř dva roky v Japonsku, cestovala i po Číně. Jejím pracovním jazykem se záhy stává francouzština, v sedmdesátých a osmdesátých letech napsala a vydala několik beletristických textů, například Twor, Mezidobí, Masožravé portréty, Kaskáda v Nachi. Velká část z nich vyšla v posledních letech také v českém překladu. Od textů psaných česky začátkem 60. let se výrazně liší, experimentování s formou mizí, zůstávají očištěné, průsvitné a často velmi osobní úvahy, kde se prolíná konkrétní s metafyzickým.

Ve Francii je Věra Linhartová známá především jako historička umění - napsala obsáhlou monografii o Josefu Šímovi a několik významných prací o japonském a čínském malířství.