Mezi sovětským kladivem a kovadlinou vlastního svědomí. Diavolina je příběhem Maxima Gorkého a jeho doby
Šestasedmdesátiletý spisovatel, dramatik, překladatel, publicista a vysokoškolský pedagog György Spiró patří v současnosti k nejuznávanějším a také nejplodnějším maďarským autorům. K nám – respektive do tehdejšího Československa – pronikly nejdříve jeho divadelní hry, až v roce 1990 vyšel česky autorův rozsáhlý román z roku 1981, nesoucí název Pod značkou X.
Dalších překladů Spiróových próz se však tuzemští čtenáři dočkali teprve nedávno, a to zásluhou překladatele Roberta Svobody, který do češtiny převedl nejprve jeho satiricko-dystopický román Žena, propánakrále!, poté pohádkově laděnou satiru Kamenný žabák a nejnověji prózu Diavolina, která nedávno vyšla v nakladatelství Novela bohemica.
Držitel řady významných ocenění se ve své prozaické tvorbě nezřídka inspiroval historickými náměty a životními osudy vybraných uměleckých osobností – tak tomu ostatně bylo už v jeho prozaické prvotině, nazvané Křížová chodba a věnované životu a dílu maďarského básníka Endre Adyho, a rovněž ve zmíněném románu Pod značkou X, kde zpracoval příběh slavného polského herce Wojciecha Bogusławského. A nejinak je tomu v případě prózy Diavolina, za jejíž protagonistku si zvolil Olympiadu Čertkovovou, původně služku a posléze lékařku, která několik desetiletí pečovala o pohodlí i zdraví světoznámého ruského spisovatele a dramatika Maxima Gorkého.
Autentická fikce
Stošedesátistránková próza se vyznačuje jednoduchou kompozicí a o to živelnějším proudem vyprávění, které retrospektivně a víceméně chronologicky zachycuje Gorkého život zhruba od začátku 20. století až do jeho smrti v roce 1936 a ve zkratce rekapituluje i osudy mnoha dalších postav během druhé světové války a po ní – až začátku let padesátých, kdy se titulní hrdinka přezdívaná Diavolina rozhodne sepsat svoje vzpomínky. Navzdory tomu, že se jedná o fikci, vyniká Spiróova kniha neobvyklou mírou autenticity, které dosahuje mimo jiné tím, že se opírá pouze o skutečné postavy a události. Pro autora to ovšem neznamenalo nijak velké omezení – ačkoliv dnes jméno Maxima Gorkého upadá pomalu v zapomnění, jeho životopis nabízí nesmírně bohatou látku, v níž se prolíná svět literatury a umění vůbec s nejvyššími patry ruské, potažmo sovětské politiky a která autorovi umožnila přivést na scénu desítky více či méně známých jmen evropských dějin.
György Spiró dokázal na pozadí spisovatelova přesvědčivého a nikterak černobílého portrétu vykreslit i výmluvný obraz jeho časů a ruského národa, který se – jak se dnes znovu přesvědčujeme – od té doby bohužel příliš nezměnil.
Související
-
Řekni mi, kdo jsi, a možná dostaneš byt. Kari Hotakainen napsal dystopický román o krizi bydlení
Kari Hotakainen patří v současnosti k nejčtenějším a také nejvšestrannějším finským autorům. Dybbuk nedávno vydal český překlad jeho nejnovějšího románu Příběh z roku 2020.
-
Román PS je čtenářský oříšek, který stojí za rozlousknutí
Osobitý – to je slovo, kterým lze označit jak spisovatelskou dráhu Jakuba Juháse, tak i životní osudy klíčové postavy jeho nové prózy s názvem PS.
-
Prostě žádní Sýsové, Žáčkové etc. nejsme a být nechceme. Vychází svazek dopisů Mirka Kováříka
V malém nakladatelství Adolescent, provozovaném básníkem a výtvarníkem Alešem Kauerem, vyšla nedávno útlá knížka nesoucí název Malé pogo pro tebe.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
