Měl výhrady, a tak se stal předsedou. Vojtěch Klimt z Klubu Karla Kryla mluví o písničkářově osobnosti i odkazu
„Pokud to byla oprávněná kritika, přijímal ji rád i nerad,“ říká o hudebníkovi a básníkovi Karlu Krylovi expert na jeho tvorbu Vojtěch Klimt. Pár týdnů po umělcových nedožitých 76. narozeninách mluvil ve Vizitce o Krylově odkazu s Tomášem Pilátem.
Když skupina The Beatles vydala v roce 1966 album Revolver s písní I’m Only Sleeping, již si Vojtěch Klimt nechal ve Vizitce zahrát, měl Karel Kryl po vojně, poprvé nahrával v ústeckém rozhlase a snažil se prorazit. O tři roky později, na jaře roku 1969, vyšlo Krylovi pod producentským dohledem Jiřího Černého debutové LP Bratříčku, zavírej vrátka. V září pak písničkář odešel do Německa.
Ten rok se s Krylem seznámil Martin Štumpf (1939 – 2017), jenž se později stal Krylovým blízkým přítelem a roku 1990 založil Klub Karla Kryla. Členem tohoto sdružení byl ovšem i šestnáctiletý Vojtěch Klimt. K vedení se stavěl dosti kriticky a jeho výhrady ho postupně dostaly až do samotného čela klubu, v němž setrval dodnes. A právě Krylolog Klimt, jak hosta Vizitky přezdíval Martin Štumpf, je autorem dvou zásadních knih. Ta první z roku 2006 Akorát že mi zabili tátu: příběh Karla Kryla vypráví, jak podtitul naznačuje, Krylovu životní „story“. Vojtěch Klimt ji napsal proto, že nebyl spokojen se stávající tematickou literaturou. Loni vydaná druhá publikace nese název Poddat se nemíním: Příběh knihtiskařů Krylových.
Ta kniha mě stála tři roky života
„Psaní té knížky mě stálo tři roky života. Věnoval jsem jí většinu večerů, dovolených a víkendů, ale když mě téma zaujme, jde mi psaní docela dobře,“ komentuje Vojtěch Klimt ve Vizitce tvůrčí proces. Zároveň dodává, že i on jakožto expert, který si buduje rozsáhlý archiv týkající se Karla Kryla, věděl o knihtiskařské práci jeho rodiny jen zlomek toho, co se dozvěděl během bádání po knihovnách a archivech. Ne do všech institucí ovšem směl nahlédnout – například kvůli zákazu od Krylových příbuzných mu zůstaly zapovězeny materiály z Nového Jičína.
Ve Vizitce Vojtěch Klimt mluvil i o tom, jak se historicky měnil zájem o odkaz Karla Kryla i počet členů klubu (z původních tří tisícovek se snížil na tři stovky), jestli mu mezi mladými posluchači folkové hudby roste nástupce (spíš ne) a jak Kryl přijímal kritiku („byl ješitný, ale i pokorný, určitě to nebyl vztahovačný člověk“).
Čtěte také
Systematičnost, s jakou se Vojtěch Klimt věnuje tvorbě a životu Karla Kryla, se obtiskuje i do dalších oblastí zájmu. Pracuje v IT, vlastní databází fotografií, které mapují minulost současných míst, a fanouškům představuje zajímavé osobnosti z historie. V minulosti se aktivně věnoval geologii a paleontologii, teď už ale do přírody chodí jen na procházky. Krylovu hudbu si nepouští každý den, mysl má ale otevřenou všemu, co ještě detailně nezná anebo co znenadání vytvoří příjemný souzvuk. Pak je posluchačský plán na večer jasný.
Poslechněte si celou Vizitku, v níž Vojtěch Klimt mluví o tom, jak by českou badatelskou scénu obohatilo, kdyby byl německý Krylův archiv - včetně velkého množství korespondence - k dispozici v České republice, anebo jaký byl hudebníkům vztah ke Slovensku.
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
