Meditace nad koksem a vyhlídka z haldy. Landscape festival propojuje Ostravu

Letošní, v pořadí už sedmý ročník Landscape festivalu se soustředí hlavně na bariéry, veřejný prostor a komunikaci. Cílem organizátorů je propojit historické centrum Ostravy s Dolní oblastí Vítkovic a městskou částí Mariánské Hory. „Když jsme si Ostravu procházeli, zjistili jsme, že je tu obrovské množství bariér. To je pro Ostravu typické. Bariéry tvoří nejen silnice nebo železnice, ale i řeka Ostravice,“ přibližuje jedna z organizátorek Kristýna Cmíralová.

Pěšky nebo na kole Po černé

Organizátoři se soustředili hlavně na cyklisty a chodce. Chtěli jim nabídnout alternativní trasu, kterou by části města propojili. Vznikla tak cesta s ostravsky příznačným názvem Po černé. „Zvolili jsme trasu, která navazuje na mnoho bariér ve městě, po nichž chceme návštěvníky provést. Slibujeme si od toho, že začnou o těchto místech přemýšlet, “ dodává další z organizátorek Kateřina Stará. Festival tak dává možnost Ostravanům podívat se na město jinýma očima, což by mohlo pomoci při jeho dalším rozvoji.

Landscape festival: Carbon Garden|foto: Landscape festival

Mapku s okružní trasou si můžete stáhnout na stránkách festivalu nebo si vyzvednout na infostáncích podél trasy. Po cestě na vás čekají různé site-specific instalace. Mezi ně patří třeba Carbon Garden tvořená uhelným koksem, na kterou narazíte cestou přes řeku. Instalace z ateliéru Kombinage vybízí k zamyšlení nad industriální minulostí a budoucností města. Geologické vrstvy nebo psychedelickou startovací dráhu pak připomíná tzv. Jantarová stezka Patrika Hábla.

Veřejný prostor není jen socha nebo lavička

Jedním z letošních happeningů je malování žáků výtvarné školy na protihlukovou stěnu. „Když se lidé zamýšlí nad veřejným prostorem, často je napadne mobiliář nebo umělecká díla. Ale patří sem i stavby dopravní infrastruktury, jako třeba protihlukové stěny, které lidé příliš nevnímají. A nevnímají ani to, že by tyto stavby mohly mít nějakou kulturu, nějakou vizuální hodnotu. Na to jsme se snažili upozornit a také ukázat, že i takové velké objekty se dají utvářet komunitně,“ říká Kateřina Cmíralová.

Josef Pleskot: Otevřený veřejný prostor jako médium, kde se odehrávají lidské vztahy

• Upravit
• Smazat

Josef Pleskot patří mezi nejvýznamnější architekty polistopadové doby. Historici architektury význam jeho tvorby spatřují mj. právě v tom, že v každé své stavbě dokáže odpovědět na kontext prostředí, kde daná architektura vzniká. To platí pro přeměnu Dolní oblasti Vítkovic v Ostravě stejně jako pro postupnou revitalizaci pražského dominikánského kláštera nebo například pro moravské vinařství Sonberk.

Landscape festival začínal před osmi lety nultým ročníkem v Praze na Betlémském náměstí v rámci festivalu Open Air Arena. „Snažili jsme se tam vést dialog a otevřít náměstí. A potom, v rámci diskuse o revitalizaci nákladového nádraží jsme přišli s ideou, udělat prezentaci krajinářské architektury. Pozvat zajímavé architekty, umělce a zkusit přeměnit tu industriální krajinu – dneska už kulturní památku Nákladového nádraží Žižkov – v krajinu, kde se dá hrát a kde můžeme diskutovat o tom, jak se dá proměňovat industriální prostor,“ vzpomíná ředitel pražské Galerie Jaroslava Fragnera Dan Merta na začátky festivalu, u jehož zrodu stál.

Energie sdíleného místa

Ve druhé polovině června proběhne v rámci Landscape festivalu veřejná diskuse nazvaná Sdílené umění ve sdílením prostoru. „To ‚veřejné‘ se také trochu zprofanovalo, proto se o něm chceme bavit jiným způsobem. Na druhou stranou to ‚sdílené‘ se nás dotýká osobně a musíme k tomu přistupovat s větší pokorou. Veřejný prostor si každý představoval jako náměstí nebo ulici. Jenže to ‚sdílené‘ už je třeba naše předzahrádka, veřejné budovy, nebo vstupy do škol a chodníky. Tento prostor sdílíme svojí bytostí, ovlivňujeme ho. Každý si musí uvědomit, že je zase naopak ovlivňován sdíleným prostorem a je proto důležité, jakou energii bude tento prostor vydávat za deset hodin nebo za deset let,“ podotýká Dan Merta.

Celý rozhovor o Landscape festivalu si můžete poslechnout v kompletním záznamu ArtCafé. Ve druhé části pořadu představil dramaturg Českého rozhlasu Jazz Petr Vidomus bohatý program jazzové scény, která se už podeváté představí v rámci festivalu United Inslands. Hudbu vybíral Zdeněk Přidal: