Patrik Hábl: Osvobozuji se od dvojrozměrného plátna

1. duben 2019

Vizitka

Na výstavě RE:KONSTRUKCE v Galerii Villa Pellé umístil obrazy tak, aby se dalo vstupovat do nich, na ně i pod ně. Malířské techniky, kterými pracuje, si objevil sám. Rozstřikováním barev, jejich odkapáváním a vymýváním vytváří iluze vodního toku. Jindy strhává a odlupuje slepená zatuhlá plátna, v zimě nechává barvy zmrznout. Rád spojuje nespojitelné.

Dílo nemá být atrakce, ale prožitek.

Patrik Hábl je umělec se zálibou v proměňování prostoru, prostředí i člověka, kterého staví jako pozorovatele do nezvyklých situací. V pražském kostele Nejsvětějšího Salvátora v rámci popelce umělců vložil do zlatých rámů své obrazy místo barokních, v Alšově jihočeské galerii vytvořil Boží hrob pro středověkou sochu Krista. Na nejrušnějším pražském náměstí I.P. Pavlova vytvořil na magistrále barevný pruh o rozloze 500 metrů čtverečních. Nejvyšší patro galerie Dox v Holešovicích proměnil v kapli a naopak v nejnižším prostoru nového travnatého domu DRN na pražské Národní třídě udělal ze suterénních garáží zlatisté podzemní síně a v místním DRN Café vyškrábal zeď nářků pražské kavárny.

Musím si věci vysnít, abych do nich mohl vstoupit. Nechci být narušitel ani vetřelec, ale spřízněnec.

U prostorových instalací si představuje kontext, do kterého s dílem vstupuje. Empatizuje s divákem, aby pochopil, co asi bude prožívat.

Patrik Hábl na náměstí I.P.Pavlova v Praze a jeho velkoplošná malba |foto: ČTK

Ve veřejném prostoru máte okamžitou zpětnou vazbu, což v ateliéru nezažijete, lidé se k tomu, co děláte, neustále vyjadřují, říká Patrik Hábl, který největší prostor garáží v suterénu domu DRN vlastnoručně vymaloval štětci. „Ležel jsem na lešení, pode mnou cirkulovala nákladní auta a stavební dělníci se ptali: Kde máte návrh? To malujete celé jen tak z hlavy?“

„Jsem perfekcionista, představuji si do detailů, jak budu svá díla instalovat včetně toho, s kým je odvezu. Mentálně se připravuji na výkon jako sportovec ke zdolání slalomu.“

autor: Renata Klusáková