Mayrig. To Armenian Mothers

(…) Komitas Vardapet je pro Armény důležitou historickou postavou, které si velmi váží. Zažil tragickou dobu arménské genocidy, která těžce poznamenala 20. léta 20. století, a ačkoli sám nebyl účasten těch hrůz, stačilo mu slyšet a vědět o tom, co se dělo, a nenávratně ho to psychicky zasáhlo a vlastně zničilo. Hudba, kterou Eva Zaicik nahrála, vznikala ještě před genocidou, v době, kdy Komitas cestoval po Arménii a okolních zemích a sbíral stovky lidových písní a textů, na základě kterých potom sám tvořil. Vycházel zcela z tradiční arménské hudby a tvořil na základě monodie modální hudby. Díky tomu vzniká ta bolestivá, řezavá krása, kterou jste slyšeli například v písni Antuni. Dobře o tom mluví jiný současný arménský skladatel, dnes asi světově nejznámější, Tigran Mansurjan. Ten říká, že když si poslechneme i tu nejsmutnější Komitasovu píseň, evropské ucho tam slyší dur, velkou tercii, ale s evropskou durovou tonalitou to nemá nic společného. Panují tam jiné zákony a logika vnitřní organizace je z jiného světa. A Eva Zaicik tu hudbu zpívá překrásně, s veškerou kultivovaností, kterou má díky klasickému školení, s celou svou muzikantskou fantazií a proměnlivostí. (…)