Maurice Ravel
Francouzský skladatel (matka pocházela z Baskicka, proto jeho blízký vztah ke Španělsku). Studia v Paříži (G. Fauré). Několik turné, mimo jiné USA.
Inspirační zdroje: Mocná hrstka, francouzští clavecinisté, španělské folklorní prvky. Kompoziční virtuozita, bohatá harmonie, tonální melodika, polytonalita, chromatika, lyrická expresívnost, mistrovská instrumentace (mimo jiné slavná instrumentace Musorgského Kartinek).
"U Ravela nenajdeme výbušného citu..., ale zato vždy se setkáme s vybroušenou formou. Ravel jde až k hranici rafinovanosti, ale jeho projev je vždy čistý, jasný, přesný. " (B. Martinů).
Klavírní tvorba
Snad nejčistší impresionistický klavírní styl, inspirace F. Couperinem a J. Ph. Rameauem; řada děl později Ravelem znamenitě instrumentována (v textu označeny §).
Vodotrysky, Pavana za mrtvou infantku (1899), Sonatina pro klavír (1905), Zrcadla (Mirois, 1905, známá část Alborada del grazioso (§), Kašpar noci (1908, inspirován básníkem Aloysiem Bertrandem), Valčíky vznešené a tesklivé (1911, §), Náhrobek Couperinův (1917, §, suita s neoklasickými prvky) ad.
Orchestrální a baletní tvorba
Španělská rapsódie (1907) - několikavětá znamenitá kompozice s prvky španělského folklóru.
Dafnis a Chloé (1912) - polovečerní balet podle starořecké povídky (Longos z Lesbu, 2.-3. stol. n. l.), pro slavný pařížský Ruský balet S. P. Ďagileva; vynikající instrumentace se spoluúčinkujícím smíšeným sborem na vokály; vytvořeny 2 orchestrální suity pro koncertní provozování.
Má matka husa (1912) - pohádkový balet menších rozměrů; laděn spíše neoklasicky; původně cyklus skladeb pro klavír na 4 ruce (1908).
Slavné taneční básně La Valse (1919 - 20), Bolero (1928) - vystavěné na ostinátním rytmu bolera a postupném crescendu.
2 klavírní koncerty (1931) - G dur a D dur (pro klavír levou rukou).
Opery
Dvě půvabné jednoaktové konverzační opery Španělská hodinka (1911) a Dítě a kouzla (1925).
Komorní a vokální tvorba
Smyčcový kvartet (1903) - s Debussyho kvartetem nejvýznamnější komorní dílo impresionismu. Klavírní trio A dur, sonáty pro housle a violoncello. Řada písní (např. Don Quijote Dulcinei z r. 1932) a sborů.
Osobitý představitel francouzského impresionismu, v lecčems ještě vyhraněnější (zvláště v klavírní tvorbě a tanečních orchestrálních skladbách).
